Kostel sv. Víta patří k místům, kde lze dějiny Pelhřimova číst téměř po vrstvách. Stojí v prostoru spojovaném s nejstarším osídlením města a jeho počátky mohou sahat do 2. nebo 3. čtvrtiny 13. století. Přesné datum založení však není známé. Jisté je, že jde o nejstarší pelhřimovský kostel a významnou součást městské památkové rezervace.
Dnešní stavba přitom není jediným historickým obdobím. Gotické jádro doplnily renesanční úpravy, po požáru následovaly opravy a nakonec výrazná barokní proměna. Kostel tak působí jako stavební kronika města, v níž se jednotlivé epochy nepřekrývají beze stopy, ale dodnes se vzájemně doplňují.
Od farního kostela ke hřbitovnímu
Původně svatý Vít sloužil jako farní kostel. Za husitských válek se Pelhřimov roku 1422 dostal do rukou táboritů a v kostele se konaly bohoslužby v utrakvistické tradici. Farní správa byla ke kostelu sv. Bartoloměje pravděpodobně přenesena kolem roku 1463. Tím se změnila také úloha svatého Víta: z hlavního farního chrámu se stal především kostel hřbitovní.
Hřbitov se v jeho okolí nacházel od nepaměti a pohřbívalo se zde až do roku 1787. Historickou atmosféru areálu dodnes dotváří ohradní zeď s branami a kamenný kříž. Při návštěvě proto nejde jen o prohlídku samostatné stavby, ale o vnímání celého prostoru, který byl po staletí spojen s náboženským životem i vzpomínkou na zemřelé.
Gotické základy, renesanční proměna a barokní tvář
Nejstarší stavební období připomíná především zakončení presbytáře. Kostel má trojlodní dispozici orientovanou k východu a kněžiště uzavírá pět stran pravidelného osmiúhelníku. Právě tento gotický závěr patří k detailům, na které se vyplatí při prohlídce zaměřit.
Výraznou změnou prošel kostel po roce 1600. Renesanční úpravy kolem roku 1614 zasáhly zejména přední část lodi a ochozy. Vnější fasáda byla podle regionálních údajů opatřena také sgrafitem, typickou renesanční technikou. Věž, přistavěná už roku 1575, původně sloužila jako zvonice a zároveň jako brána na hřbitov. Při pozdější barokní přestavbě byla zvýšena o jedno patro.
Stavbu v roce 1646 poškodil požár. Konečnou barokní podobu získal kostel při úpravách v letech 1739 až 1740, kdy byla přistavěna také sakristie. Dnešní vnější podoba s volutovým štítem a samostatně stojící hranolovou věží tak v sobě spojuje starší konstrukce s barokním výrazem.
Interiér plný obrazů a paměti
Největší překvapení čeká uvnitř. Nástěnné a nástropní malby představují výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta. Doprovázejí je alegorie Víry, Naděje a Lásky, které dávají výzdobě nejen náboženský, ale i symbolický rozměr.
Pozornost si zaslouží také raně barokní hlavní oltář z roku 1687. V kostele se dochovaly rovněž renesanční náhrobní kameny, připomínající dobu, kdy se zdejší prostor stal místem posledního odpočinku obyvatel města. Právě spojení maleb, oltáře a náhrobků ukazuje, jak se v jednom interiéru potkávají různé vrstvy pelhřimovské historie.
Součást procházky Pelhřimovem
Kostel sv. Víta je kulturní památkou České republiky a dnes neslouží pouze jako historický objekt. Využívá se také jako koncertní prostor pro vážnou hudbu a příležitostná výstavní síň. Přístup proto může záviset na bohoslužbách, koncertech, výstavách nebo mimořádných akcích; aktuální možnosti návštěvy je vhodné předem ověřit v Turistickém informačním centru Pelhřimov.
Adresa Svatovítské náměstí 1962 je dobrou výchozí pozicí pro další objevování historického centra. Kostel lze spojit s procházkou městskou památkovou rezervací a návštěvou dalších pelhřimovských památek. Kdo si zde všimne gotického presbytáře, barokní výmalby, renesančních náhrobků i někdejšího hřbitovního areálu, neuvidí jen starý kostel, ale jednu z nejvýmluvnějších připomínek toho, jak se Pelhřimov v průběhu staletí proměňoval.