Nejzajímavější tajemství kostela svatého Štěpána v Hrušovanech nad Jevišovkou se neskrývá na první pohled. Pod jeho podlahou se nachází rodová hrobka Althanů, někdejší vrchnosti spojené s místním panstvím. Samotná stavba přitom výrazně utváří panorama města: stojí na vyvýšeném místě poblíž zámku a její věž dosahuje přibližně padesáti metrů.
Dnešní chrám vznikl v letech 1755 až 1758 na místě staršího, pravděpodobně gotického kostela. Hrušovanský kostel a fara jsou připomínány už roku 1339, takže barokní stavba není začátkem zdejšího sakrálního příběhu, ale jeho výraznou novou kapitolou. Architektura kostela bývá spojována s dílnou či okruhem Josefa Emanuela Fischera z Erlachu. Jde o pozdně barokní jednolodní stavbu, která dodnes tvoří přirozené centrum historické části města.
Chrám spojený s vrchností
Hrobka Althanů je součástí architektonického řešení kostela a její prostor byl částečně využíván také jako kostnice. Připomíná dobu, kdy se o podobu města významně zasahovala šlechtická vrchnost a kdy kostel nebyl pouze místem bohoslužeb, ale také reprezentativním prostorem panství.
V presbytáři se dochovaly oratoře, které souvisely s někdejším vrchnostenským provozem a správou panství. Takové prvky dnes návštěvník snadno přehlédne, právě ony však pomáhají pochopit, jak byly kostely v minulosti využívány. Nebyly oddělené od společenského života, ale stály přímo v jeho středu.
Obraz, oltáře a hudební anděl
Hlavní oltář zdobí obraz Umučení svatého Štěpána z roku 1787. Jeho autorem byl brněnský malíř Ignác Weidlich. Patrocinium kostela tak dostává konkrétní výtvarnou podobu a návštěvník může sledovat, jak se zasvěcení chrámu promítlo do jeho výzdoby.
Interiér doplňují postranní oltáře svaté Anny a svatého Jana Nepomuckého, které jsou připisovány sochaři Ignazi Lengelacherovi. Nechybí kazatelna, čtrnáct obrazů křížové cesty ani sochy svatého Antonína a svatého Josefa. Sochu svatého Antonína podle dochovaných podkladů věnovala roku 1919 hraběnka Emma z Götzen.
Samostatný příběh mají zdejší varhany. Původní nástroj v roce 1786 zničil blesk. Nové varhany poté postavil znojemský varhanář Josef Silberbauer. Jejich skříň zdobí kartuše s erby Althanů a Hardeků a také soška hudebního anděla s bubnem. Nástroj tak není jen technickým vybavením kostela, ale i připomínkou rodů, které ovlivňovaly zdejší dějiny.
Od hřbitova k městské paměti
Okolí kostela původně sloužilo jako ohrazený hřbitov. Po jeho zrušení zůstaly u kostelních zdí klasicistní kamenné náhrobky a další funerální prvky. Při prohlídce zvenčí proto stojí za to nevnímat pouze fasádu a věž, ale také drobné kamenné památky kolem. Právě ony připomínají obyvatele, kteří byli s kostelem spojeni mnohem bezprostředněji než dnešní návštěvníci.
Stavba prošla obnovou v roce 1894, kdy byly do věže instalovány také věžní hodiny. Interiér byl podle dostupných údajů renovován už roku 1886. Kostel tak v sobě spojuje barokní základ s pozdějšími zásahy, které odrážejí proměny vkusu i péče o památku.
Regionální materiály uvádějí také zvonek s nápisem v azbuce z roku 1890. Do Hrušovan jej měli po roce 1945 přinést novoosídlenci z Volyně. Tato informace představuje zajímavou poválečnou stopu, její podrobnosti je však vhodné ověřovat přímo u farnosti.
Co si při návštěvě všimnout
Kostel svatého Štěpána najdete v severovýchodní části Hrušovan nad Jevišovkou, v blízkosti zámku a vyvýšeniny označované jako Kostelní vrch. Návštěvu proto lze spojit s procházkou historickým areálem města. Zvenčí je dobře patrná pozdně barokní hmota kostela, vysoká věž i náhrobky u někdejšího hřbitova.
Interiér je vhodné navštívit v návaznosti na bohoslužby nebo se předem domluvit s Římskokatolickou farností Hrušovany nad Jevišovkou. Přístup do hrobky, k varhanám a do dalších částí kostela nemusí být běžně zajištěn. Kostel je stále živým farním místem, a proto je při prohlídce namístě ohleduplnost k bohoslužbám i místním věřícím.