Z hradu Kožlí u Tisemu dnes neuvidíte vysoké věže ani zachované paláce. Přesto patří zdejší zalesněný ostroh k místům, která dokážou zaujmout. Hradní areál se dochoval hlavně v podobě terénních stop – příkopů, valů, hran hradního jádra a zbytků parkánových hradeb. Kdo si dá při prohlídce čas, může z nich postupně poskládat někdejší podobu hradu.
Zřícenina leží přibližně 1,5 kilometru severovýchodně od obce Tisem a asi 4,5 kilometru jihozápadně od Benešova. Hrad stál na ostrohu vybíhajícím z vrchu Chlumec, který ze tří stran obtékají vodní toky. Poloha nabízela přirozenou ochranu i dobrý přehled nad okolní krajinou.
Hrad s dvěma paláci a rozsáhlým předhradím
Podle současného poznání mělo hradní jádro obdélný půdorys. Tvořily je dva obdélné paláce propojené hradbami, kolem nichž se nacházel parkán. Před jádrem leželo rozsáhlé předhradí a vstup chránila subtilní věžová brána vystupující do příkopu.
Z nadzemních konstrukcí se dochovaly jen fragmenty jižní parkánové hradby, část hradby hradního jádra a zbytek vstupní věže. Mnohem čitelnější jsou pozůstatky ukryté v terénu. V krajině lze rozeznat příkopy, valy, plošiny někdejších staveb i úvozy historických cest. K areálu patřilo také podhradí s rybniční soustavou a hrázemi.
Kožlí je proto zajímavé především jako archeologicky významná lokalita. Nejde o hrad s upravenými interiéry, ale o místo, kde se historie odkrývá prostřednictvím krajiny. Zřícenina je od roku 1958 kulturní památkou a v památkové evidenci je vedena také jako významný archeologický areál.
Od Ctibora ke Konopišti
Nejstarší písemná zpráva o Kožlí pochází nejpozději z roku 1318. Tehdy se po hradu psal Ctibor, který je v dochovaném záznamu označen jako škůdce. Starší literatura někdy pochybovala, zda se zmínka vztahuje právě ke Kožlí u Benešova, novější výzkum však s lokalitou pracuje jako s důležitým středověkým sídlem.
Ve 14. století jsou s hradem spojováni Heřman a Konrád z Kožlí. Jejich majetkový a mocenský okruh souvisel také s nedalekým Chvojnem a tamním kostelem. Roku 1404 je doložen Petr z Pětichvost, který na Kožlí sídlil, a o dva roky později také Jan, purkrabí zdejšího hradu.
Výraznou postavou dějin Kožlí byl Beneš III. Libún z Dubé. Hrad získal nejpozději roku 1414, účastnil se bitvy u Lipan i dobývání Ostromeče a byl patronem kostela na Chvojně. Na hradě působil také vychovatel Pešík, který zde ve 20. a 30. letech 15. století dokončil dva rukopisy.
Kožlí přestalo být hlavním sídlem svého majitele nejpozději během 70. let 15. století. Tradiční vyprávění o tom, že hrad v této době dobyli a zničili Šternberkové, však novější odborné závěry nepovažují za spolehlivé. Pravděpodobně až v první polovině 90. let 15. století bylo Kožlí připojeno ke konopišťskému panství. Roku 1590 se už poprvé uvádí jako pustý zámek.
Romantická zřícenina i místo těžby
Na začátku 19. století se Kožlí stalo součástí romantických krajinářských úprav konopišťského panství. Přibylo schodiště z pálených cihel a upravené stezky. Zájem návštěvníků rostl a zříceninu v první polovině 19. století navštívil také Karel Hynek Mácha. Už roku 1846 však byla podle dobového svědectví zarostlá a zanedbaná.
Okolí hradu má i průmyslovou stopu. Od druhé poloviny 16. století se zde s proměnlivou intenzitou pokoušelo těžit rudy a pozůstatky těžební činnosti jsou v blízkosti hradu a předhradí patrné dodnes. Údolí doplňuje Koželský mlýn, kulturní památka od roku 2010, který připomíná někdejší hospodářské využívání vodních toků.
Výlet lze spojit také s návštěvou pilířové kapličky na opačném břehu Janovického potoka a s nedalekým Chvojnem. V okolí se dochovaly hráze, úvozy, torzo jezu nebo zaniklý náhon ke mlýnu. Některé místní výklady, například spojování určitých kamenů s konkrétními událostmi, je však třeba brát spíše jako tradici než jako bezpečně potvrzená fakta.
Tip na výlet k hradu Kožlí
Jako výchozí bod poslouží Tisem, případně přístup z údolí Janovického a Tisemského potoka. K hradu vedou lesní a pěší cesty, v terénu se nacházejí také schody z jižní strany a strmější úseky od příkopu. Cesta není vhodná pro kočárky ani jízdní kola a návštěva vyžaduje pevnou obuv.
Lokalita je volně přístupná, nejde však o klasicky provozovaný hrad s pokladnou nebo pravidelnými prohlídkami. Aktuální stav cest a případná omezení je rozumné před cestou ověřit. Na místě je nutné respektovat křehkost zdiva, nevystupovat na koruny rozpadajících se zdí a nepřekonávat konstrukce. Pohyb po nich ohrožuje návštěvníky a urychluje erozi.
Nejlépe se dispozice hradu čte v období s menším množstvím vegetace, především v zimě. Pomoci může také nová publikace archeologa Lukáše Slabého z roku 2025, která Kožlí představuje v samostatném svazku. Zřícenina tak získává pozornost, jakou si zaslouží: ne díky velkolepým troskám, ale díky příběhu ukrytému v nenápadném ostrohu nad potoky.