Je vysoká přibližně 29 metrů, připomíná kamennou novogotickou věž a uprostřed ukrývá jezdeckou sochu císaře. Krannerova kašna na Smetanově nábřeží však není jen výraznou dekorací u Vltavy. Je také pozoruhodným svědectvím o době, kdy se v Praze střetávaly panovnická reprezentace, české vlastenectví i moderní představy o veřejném prostoru.
Pomník císaři i hold českým zemím
Myšlenka na vybudování monumentu vznikla po smrti císaře Františka I. v roce 1835. S návrhem měl přijít Český zemský sněm a stavba se rozběhla v první polovině 40. let 19. století. Politické poměry ale mezitím výrazně proměnila revoluce roku 1848. Pomník byl nakonec odhalen 30. května 1850, tedy v době, kdy už jeho původní oslavný význam působil mnohem složitěji.
Autorem architektonického návrhu byl Josef Ondřej Kranner, sochařskou výzdobu vytvořil Josef Max. Stavba má podobu štíhlé novogotické fiály s baldachýnem nad centrální jezdeckou figurou. Na spodních částech se objevují sochy symbolizující šestnáct historicky chápaných českých krajů a Prahu. Právě odtud pochází také označení Hold českých stavů.
Výzdoba měla vyjádřit nejen panovnickou autoritu, ale také rozvoj a prosperitu země. Alegorické postavy připomínají vědu, umění, mír, hojnost, orbu, hornictví, průmysl a obchod. Monument tak spojuje politický symbol s představou dobře spravované a hospodářsky sílící země.
Od monarchické oslavy k historickému odstupu
Bronzová jezdecká socha zobrazuje Františka I. v korunovačním plášti. Pro část českých vlastenců však byl takový pomník problematický. V době rostoucích národních a liberálních požadavků připomínal habsburskou moc, která byla stále častěji vnímána kriticky. S kašnou se proto spojuje také satirický epigram Karla Havlíčka Borovského. Jeho pozdější popularizované výklady ale není vhodné oddělovat od dobového politického kontextu.
Po vzniku Československa byla císařova socha z památníku odstraněna a uložena v lapidáriu. Na místo se vrátila až v roce 2003, ovšem jako kopie. Dnešní podoba proto znovu odpovídá původní kompozici, zároveň ale připomíná, jak se v průběhu desetiletí měnil vztah společnosti k habsburské minulosti. Z někdejšího monarchického monumentu se stal především historický a umělecký doklad své doby.
Kašna, která ukrývá technické zázemí
Název památky není pouze obrazný. Součástí stavby jsou rozsáhlé podzemní prostory s vodárenským a čerpacím zařízením. Voda tedy nebyla jen efektním doplňkem sochařské výzdoby, ale součástí promyšleného technického řešení.
Právě zde se ukazuje, proč je obnova náročnější než běžné očištění kamenného pomníku. Starší průzkumy odhalily tmavé usazeniny, biologické napadení, trhliny, zvětrávání kamene i chybějící části sochařské výzdoby. Poškozené bylo také schodiště a izolace kaskád. Kámen navíc zatěžuje zvýšený obsah solí. Dlouhodobě nefunkční nebo omezené vodní prvky tak souvisejí nejen s technickým stavem zařízení, ale i s ochranou samotné památky.
Obnova má vrátit památce vodu i detail
Komplexní rekonstrukci zahájila Praha 1 v září 2026. Práce mají podle plánů trvat 18 měsíců. Zahrnují restaurování kamenné architektury a soch, odstranění nečistot i nevhodných starších oprav, zpevnění kamene a opravu prasklin a zkorodovaných prvků. Opravou mají projít také povrchy a podzemní prostory.
Důležitou součástí projektu je oprava vodní technologie a opětovné zprovoznění kašny. Přesný termín dokončení se může v průběhu stavby měnit, stejně jako režim přístupu. Během obnovy je proto třeba počítat s oplocením a omezeným výhledem na památku.
Krannerova kašna stojí v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží v historickém centru Prahy. Z veřejného prostoru je dobře dostupná a zajímavá i pro fotografování: za monumentem se otevírá pohled k Vltavě, Střeleckému ostrovu a Malé Straně. Až se vrátí voda do jejích kaskád, nebude to jen technické zprovoznění. Obnoví se tím také původní účel jedné z nejvýraznějších novogotických památek v Praze.