Na pomník Bedřicha Smetany čekala Praha neobvykle dlouho. Sbor pro jeho postavení vznikl už v roce 1909, samotná plastika však byla odhalena až 4. června 1984. Sedmdesát pět let diskusí a sporů o umístění tak završil monument, který dnes stojí na samostatné konstrukci nad Vltavou, na konci Novotného lávky před Muzeem Bedřicha Smetany.
Skladatel nad jezem
Socha od akademického sochaře Josefa Malejovského, na jejímž architektonickém řešení spolupracoval Bedřich Hanák, působí v tomto prostoru výrazně právě díky svému umístění. Nestojí na běžném chodníku ani uprostřed náměstí, ale na ocelové konstrukci s betonovou plošinou u staroměstského jezu. Smetana se tak ocitá v těsném kontaktu s řekou, jejíž hladina, proud a zvuk dotvářejí atmosféru místa.
Bronzová, respektive měděná plastika je vysoká přibližně 235 centimetrů. Podle městského turistického zdroje váží asi jednu tunu. Z některých směrů ji částečně zakrývá přilehlá restaurace, přesto je pomník při procházce po lávce nepřehlédnutelný. Nejlépe vynikne při pohledu z okolí jezu nebo z nábřeží, odkud se zároveň otevírá panorama Karlova mostu a Pražského hradu.
Pomník Roku české hudby
Odhalení v roce 1984 připadlo na sté výročí Smetanova úmrtí. Konalo se v rámci Roku české hudby a na závěr festivalu Pražské jaro. Pomník tak nevznikl jen jako připomínka jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů, ale také jako součást velkého kulturního jubilea.
Od založení prvního sboru do realizace uplynula většina 20. století. Dlouhé hledání vhodného místa odráží význam, který Smetanovi Praha přisuzovala, i složitost rozhodování v historickém centru. Nakonec se spojily tři důležité motivy: skladatel, Vltava a budova muzea nesoucí jeho jméno.
Vodárna, mlýny a stará Praha
Bezprostřední okolí pomníku je pozoruhodné svou vrstevnatostí. Muzeum Bedřicha Smetany sídlí v novorenesanční budově bývalé Staroměstské vodárny, kterou v letech 1883 až 1884 navrhl Antonín Wiehl. Její fasádu zdobí sgrafita a výtvarná výzdoba spojená se jmény Mikoláše Alše, Františka Ženíška a Jana Kouly.
Vodárenský provoz zde skončil v roce 1913 a po pozdějším uvolnění objektu byla budova adaptována pro muzejní účely. Muzeum se návštěvníkům otevřelo 12. května 1936. V širším okolí lze sledovat také pozůstatky komplexu bývalých Staroměstských mlýnů, vodárenskou věž, historické nábřeží i středověké jádro města. Krátká zastávka u sochy tak snadno přeroste v procházku po několika vrstvách pražských dějin.
Samotná Novotného lávka získala dnešní název v roce 1885. Připomíná Karla Novotného, člena staré mlynářské rodiny, který se zasloužil o úpravu tehdejší železné lávky. Dnešní návštěvník zde vnímá především živý turistický provoz, vodu pod sebou a výhledy, které patří k nejpůsobivějším v centru Prahy.
Muzeum může čekat změna
Budoucnost objektu, před nímž socha stojí, nyní není úplně jistá. Praha v červenci 2026 schválila ukončení bezplatné výpůjčky budovy Národnímu muzeu a připravuje její rekonstrukci. Objekt je podle zveřejněných informací v nevyhovujícím technickém stavu a muzeum se má vystěhovat do šesti měsíců od podpisu smlouvy. Konkrétní budoucí využití budovy ani definitivní podoba dalšího působení muzea zatím oznámeny nebyly.
Plánované změny se týkají především budovy a provozu muzea. Není doloženo, že by se měla přemisťovat samotná socha Bedřicha Smetany. Ta zůstává veřejně přístupným monumentem na Novotného lávce, kde ji lze vidět bez vstupného.
Tip na návštěvu
Místo se hodí jako krátká zastávka při cestě mezi Karlovým mostem, Křižovnickým náměstím, Smetanovým nábřežím a Kampou. Kdo chce navštívit také muzeum, měl by si před cestou ověřit jeho aktuální provoz, protože rekonstrukce a stěhování mohou návštěvní podmínky změnit. Pomník samotný je však součástí veřejného prostoru a nejzajímavější je právě v kombinaci s okolím: s Vltavou, jezem, historickou vodárnou a výhledem na jednu z nejznámějších pražských scenérií.