Tři Chocholovy stavby stojí v pražské čtvrti pod Vyšehradem v takovém sledu, že se z jejich prohlídky může stát venkovní lekce kubistické architektury. Místo obrazů a soch tu kubistické tvary dostaly podobu domů, v nichž se bydlelo a bydlí. Stačí sledovat, jak architekt pracoval s hranami, nárožími i členěním fasád.
Od nábřeží k vile
Vycházku lze začít u kubistického trojd domu na Rašínově nábřeží 47. Jeho průčelí je prvním příkladem toho, jak se geometrický jazyk kubismu přenesl do městské obytné zástavby. Nejde jen o ozdobný vzor na povrchu: fasáda sama působí jako součást architektonické kompozice, v níž se uplatňují lomené linie a plasticky vystupující části.
Odtud se pozornost může přesunout ke Kovařovicově vile v Libušině ulici, kterou Chochol navrhl pro stavebníka Bedřicha Kovařoviče. Vznikla v letech 1912–1913 a bývá považována za vrcholné dílo české kubistické architektury. Její základ tvoří dvoupatrový čtvercový blok, k němuž se připojuje nižší zahradní rizalit zakončený polygonálně. Vila tak nabízí jiný pohled na kubismus než městský dům: geometrie se tu uplatňuje v celkovém uspořádání stavby i v jejím vztahu k zahradě.
Vila, která pokračuje do zahrady
U Kovařovicovy vily stojí za pozornost také oplocení a zahrada, které byly řešeny v návaznosti na kubistický charakter domu. Výraznější zadní průčelí se obrací směrem k nábřeží a Vnislavově ulici. Při obhlídce z veřejného prostoru tak lze vnímat, že dům není zajímavý jen hlavním pohledem z ulice, ale i tím, jak se jeho architektura otevírá do okolí.
Do interiéru se běžný návštěvník nedostane, protože vila je soukromá. Navíc se při úpravách v roce 1944 ztratila původní hlavní schodišťová hala. Z kubistických interiérových prvků se dochovalo kovové zábradlí u vstupu z ulice, které je možné zahlédnout zvenčí. Procházka proto není prohlídkou interiérů, ale pozorným čtením toho, co se zachovalo na fasádách a v jejich okolí.
Ostré nároží v Neklanově ulici
Třetí zastávkou je pětipatrový nárožní činžovní dům v Neklanově ulici, připisovaný Chocholovi. Jeho výrazným prvkem je ostré nároží, které zdůrazňují balkony navázané na osmiboký sloup. Také zde je vidět, jak lze kubistické uvažování přizpůsobit běžnému městskému domu, aniž by stavba přestala plnit svou praktickou funkci. V domě se dochovaly i některé kubisticky členěné prvky společných prostor.
Srovnání všech tří realizací je na této trase cennější než hledání jediného „nejkubističtějšího“ domu. Trojdům ukazuje řešení obytné fasády, vila rozvíjí geometrii včetně zahrady a činžovní dům upozorňuje na práci s nárožím. Kubismus tu není pouze výtvarným experimentem, ale způsobem, jak utvářet prostor pro každodenní bydlení.
Architektura, která stojí za pomalou chůzi
Josef Chochol byl architekt, urbanista, designér i teoretik architektury. Studoval na ČVUT v Praze a na vídeňské akademii u Otto Wagnera. Jeho stavby pod Vyšehradem patří k mimořádným českým realizacím kubismu; není však přesné chápat jeho tvorbu jako přímý vývoj směrem k rondokubismu. Chochol se touto cestou na rozdíl od některých dalších českých architektů nevydal.
Pro návštěvníka je nejjednodušší plánovat procházku jako objevování zvenčí a u jednotlivých domů se na chvíli zastavit. Veřejný prostor umožňuje sledovat hlavní architektonické prvky, soukromé interiéry nikoli. Případnou komentovanou vycházku je vhodné ověřit u pořadatele, protože její termíny a podmínky se mohou měnit. I bez průvodce ale tři stavby nabídnou jasnou představu o tom, jak se odvážná geometrie stala součástí pražských ulic.