Liblínský zámek patří k místům, kde se historie neodehrává jen v expozicích a slavnostních sálech. Dnešní areál stojí na místě starší tvrze a jeho součástí je také rozsáhlý přírodně krajinářský park. Zámek dnes slouží jako Domov sociálních služeb Liblín, a proto není běžně přístupným objektem s pravidelnými prohlídkami. Přesto jde o pozoruhodnou památku, která dobře doplňuje výlet do údolí Berounky.
Od tvrze k pozdně baroknímu zámku
Historie liblínského sídla sahá nejméně do 16. století. Tvrz je v Liblíně doložena roku 1568. V průběhu dalších desetiletí se její role i podoba proměňovaly. Za Jana Kryštofa ze Štampachu byla v roce 1675 přestavěna na nové sídlo, na jehož místě později vznikla dnešní zámecká budova.
Současný zámek byl podle dostupných podkladů vystavěn pravděpodobně v letech 1770 až 1780. Stavba vznikala v pozdně barokním stylu a jejím stavebníkem byl Kašpar Benedikt Ledebour. Návrh je připisován jeho dvornímu architektovi Josefu Jägerovi, ovšem právě u této informace je namístě zachovat opatrnost.
Původně jednopatrová budova získala dnešní charakter při úpravách v letech 1847 až 1857. Tehdy bylo hlavní a severní boční křídlo zvýšeno o patro a zámek byl upraven v klasicistním slohu pro hraběte Viléma Wurmbranda. Výsledkem je podoba, která se zachovala do současnosti.
Nepravidelné U a klasicistní proměna
Zámek má půdorys nepravidelného písmene U. Jednotlivá boční křídla nejsou stejně dlouhá, takže areál nepůsobí jako zcela pravidelná kompozice typická pro některá velká šlechtická sídla. Právě spojení staršího založení, pozdně barokní výstavby a pozdější klasicistní úpravy je jedním z hlavních důvodů, proč stojí Liblín za pozornost.
Areál je veden jako nemovitá kulturní památka. Při pohledu zvenčí je třeba počítat s tím, že nejde o izolovaný turistický objekt, ale o živé místo, které dnes plní praktickou a společenskou funkci. Historická architektura zde není kulisou muzea, nýbrž součástí prostředí sociálních služeb.
Anglický park s trojicí bran
Samostatnou hodnotu představuje zámecký park. Jeho koncepce vychází z přírodně krajinářského, tedy anglického stylu. Park má přibližně elipsovitý tvar a jeho hlavní osa vede od západu k východu. Místo tak není založeno na přísné geometrické pravidelnosti, ale na volnějším vztahu cest, zeleně a okolní krajiny.
Do areálu vedou tři brány. Na severní straně stojí pilířová brána s kovanými vraty, jižní vstup tvoří zděná brána a západní přístup doplňuje další pilířová brána s kovanou výplní. Jižní brána pochází patrně z první třetiny 20. století a nese modernistické rysy. Také tento detail ukazuje, že park nevznikal ani nebyl upravován v jediné době.
V současnosti je park rozdělen mezi Plzeňský kraj a městys Liblín. Městys podle památkových podkladů zamýšlel obnovu jeho západní části. Stav parku a možnosti vstupu se proto mohou měnit a před návštěvou je vhodné ověřit aktuální režim.
Liblín mezi zámkem, kostelem a Berounkou
Zámek není jedinou pamětihodností městyse. K širšímu historickému obrazu patří kostel svatého Jana Nepomuckého, jehož stavba byla zahájena roku 1751. Liblín se zároveň nachází v údolí Berounky a je součástí přírodního parku Horní Berounka. Výlet tak může spojit procházku sídlem s krajinou kolem řeky, pěší turistikou nebo vodáckým putováním.
Za pozornost stojí také vztah Liblína k nedalekému hradu Libštejn. Ve 14. a 15. století byl Liblín součástí libštejnského panství. Období husitských válek přineslo obci opakované drancování a vypálení, což připomíná neklidné dějiny zdejšího regionu.
Co čekat při návštěvě
Interiér zámku není podle dostupných informací běžně zpřístupněn veřejnosti a pravidelné prohlídky zde nelze předpokládat. Objekt funguje jako Domov sociálních služeb Liblín, proto je nutné respektovat jeho provozní režim a případnou návštěvu předem dohodnout s provozovatelem. Stejně tak je vhodné ověřit, zda je přístupná část parku.
Liblínský zámek je proto především cílem pro ty, kdo rádi objevují památky v jejich širším prostředí. Nejde jen o jednu historickou budovu, ale o příběh proměny tvrze v šlechtické sídlo, krajinářský park, kostel, řeku a městečko sevřené krajinou Horní Berounky.