Jen málokteré místo ve středních Čechách spojuje v jediném výletu raně středověké dějiny, kronikářskou pověst, poutní kostel a proměnlivou krajinu tak výrazně jako Hradiště Libušín. Na ostrožně západně od dnešního města se dochovaly terénní valy někdejšího slovanského opevnění. Uprostřed historického areálu stojí kostel svatého Jiří s dřevěnou zvonicí a hřbitovem.
Hradiště, které střežilo důležitou cestu
Ostrožina mezi dvěma roklemi poskytovala přirozenou ochranu a zároveň dobrou kontrolu okolního území. Archeologické nálezy dokládají osídlení už v 6. a 7. století, mimo jiné keramiku pražského typu. Vlastní opevněné hradiště však podle současných poznatků vzniklo pravděpodobně až ve druhé polovině 9. století.
Rozsáhlý areál tvořila akropole a dvě předhradí. Jeho poloha patrně souvisela s obchodní trasou, která spojovala střední Čechy s Poohřím. Význam hradiště postupně slábl na přelomu 10. a 11. století, případně nejpozději na přelomu 11. a 12. století podle širšího výkladu vývoje lokality. Z opevnění dnes návštěvník neuvidí kamenné zdi, ale především výrazné terénní valy. Část středního valu byla archeologicky zkoumána a rekonstruována, zatímco severní část hradiště narušila pozdější těžba.
Libuše mezi pověstí a archeologií
Jméno Libušín přirozeně připomíná kněžnu Libuši. Kosmova kronika a pozdější tradice vyprávějí, že právě zde měla věštit slávu budoucí Prahy. Tato představa dodává místu působivý příběh, nelze ji však zaměňovat za archeologicky potvrzenou událost. Výzkumy nedokládají, že by zde kněžna skutečně sídlila nebo pronášela své proroctví.
Nejstarší dějiny hradiště zůstávají předmětem odborného zkoumání. Někdy se objevuje také výklad o pohanském či kultovním významu lokality, ten však vychází z interpretací polohy, nálezů a některých symbolů, nikoli z jednoznačného důkazu. První archeologický výzkum zde proběhl už roku 1835. Ve 20. století na něj navázali další badatelé, mimo jiné J. L. Píč, J. Böhm a Z. Váňa.
Kostel svatého Jiří a dvojí Libušín
Dominantou návrší je kostel svatého Jiří, obklopený hřbitovem a doplněný dřevěnou zvonicí. Jeho nejstarší podoba není přesně datována. Některé výklady připouštějí existenci kostela už v 10. století, archeologické podklady však románský původ bezpečně nepotvrdily. Jisté je, že kostelní areál má středověké kořeny a ve 14. století byl farním místem.
Po vysvěcení nového kostela svatého Prokopa v Libušíně roku 1908 začal svatý Jiří sloužit především jako poutní a hřbitovní kostel. Areál je veřejně přístupný zvenčí, zatímco prohlídka interiéru závisí na aktuálních možnostech a zvláštních akcích. Vyplatí se proto ověřit si před návštěvou informace města nebo program událostí, například Noci kostelů.
Ve středověkých pramenech se rozlišovala ves v údolí a osada na hradišti kolem kostela. Pro samotné návrší se později vžil název Hradiště. Tato proměna názvů dobře připomíná, že dějiny Libušína nejsou spojené jen s jediným bodem, ale s celým prostorem pod ostrožnou.
Studánka, sady a krajina pod valy
Hradiště není pouze archeologickou památkou. Na akropoli rostou porosty dřínu obecného, na jižních svazích se dochovaly pozůstatky starých ovocných sadů a na severním svahu se nachází Libušina studánka. Podle místních podkladů zde roste více než 200 druhů rostlin. O obnovu trávníků, sadů a péči o širší okolí se podílejí místní organizace včetně ČSOP Kladensko.
Výlet tak může mít podobu klidné procházky, při níž se střídají travnaté partie, ovocné terasy, valy a výhledy do okolní krajiny. Naproti severnímu úpatí se navíc připomíná průmyslová minulost Kladenska. V prostoru bývalých uhelných dolů lze pozorovat, jak se krajina po těžbě rekultivuje a místy znovu přirozeně zarůstá. Do těchto míst je však vhodné vstupovat jen po bezpečných a značených cestách, protože terén může být nerovný nebo podmáčený.
Jak se na Hradiště vydat
Z libušínského náměstí vede k lokalitě modrá a následně zelená turistická značka. Trasa měří přibližně 1,5 kilometru. Od oblasti zastávky MHD Důl Libušín je cesta po zelené značce kratší, zhruba jeden kilometr; podle turistických podkladů ji lze zvládnout také s kočárkem nebo na kole, stav povrchu se však může podle sezony měnit.
Pro navigaci je praktičtější hledat označení „Hradiště u sv. Jiří, Libušín“ nebo mapový bod u vstupu na hradiště, protože lokalita nemá jednoznačnou poštovní adresu. Nejlepší je počítat s návštěvou celého areálu, ne pouze s krátkou zastávkou u kostela. Teprve při pomalé procházce vynikne, jak se na jednom návrší prolínají dědictví raného středověku, živá poutní tradice, přírodní zajímavosti i stopy novější průmyslové historie.