Na vrcholu ostrohu Světlík nad Podhradím u Třemošnice se dodnes rýsuje Lichnice, jeden z výrazných monumentů Železných hor. Zřícenina leží přibližně v nadmořské výšce 480 metrů a její poloha dobře vysvětluje, proč zde středověcí stavitelé vybudovali hrad. Strmé svahy a hluboká Lovětínská rokle chránily většinu areálu, zatímco přístupnější východní stranu jistily příkopy a valy.
Hrad Ronovců nad krajinou Železných hor
Lichnice vznikla ve 13. století v souvislosti s rodem Ronovců, později označovaným jako rod z Lichtenburka. Právě z názvu Lichtenburk se postupně vyvinulo dnešní pojmenování Lichnice. Hrad měl trojúhelníkovou dispozici a od počátku nebyl jen šlechtickým sídlem, ale také důležitým strážním bodem v krajině.
Ve 14. století se Lichnice stala královským hradem. Panovníci ji potom zastavovali různým šlechtickým držitelům a k jejímu rozšíření výrazně přispěli Trčkové z Lípy. Mohutné opevnění, paláce a obytné prostory připomínaly význam místa, které mělo obstát i v neklidných časech.
Co ze středověkého hradu zůstalo
Dnešní návštěvník prochází areálem, v němž se dochovaly části hradeb, obvodového zdiva, paláců, sklepů, příkopů a valů. V severní části je patrný zbytek čtyřbokého paláce, západní křídlo a především torzo okrouhlé věže. Ta měla původně obytnou funkci a v průměru měřila přibližně dvanáct metrů.
Právě v torzu válcové věže dnes stojí rozhledna Milada. Deset metrů vysoká konstrukce byla otevřena v roce 2017 a ke koruně věže vede dřevěné schodiště. Kvůli ochraně historického zdiva není rozhledna s věží spojena. Za dobré viditelnosti se z ní otevírá široký pohled na českou krajinu; podle turistických údajů může dohled dosáhnout až zhruba 140 kilometrů. Mezi uváděnými vzdálenými body jsou například Milešovka, Říp, Sněžka, Bezděz, Kutná Hora nebo Kolín.
Zajímavým prvkem je také mohutná štítová zeď chránící hradní palác. Regionální popisy jí připisují šířku kolem sedmi metrů, což dobře ilustruje obranný charakter Lichnice. Dochované konstrukce je však třeba vnímat jako torza, která prošla staletým chátráním i pozdějšími zásahy.
Husitské obléhání v krajině dodnes
Lichnice se výrazně zapsala do dějin husitských válek. Husité hrad obsadili v roce 1421. O několik let později, v letech 1428 až 1429, jej obléhali východočeští sirotci. V okolí se zachovaly terénní stopy jejich postavení, takže návštěva nemusí končit u hradních zdí. Krajina kolem Lichnice je zároveň archeologickým dokladem vojenských událostí.
Výzkum obléhací polohy v trati Ohrada přinesl soubor 437 keramických fragmentů. Nálezy zastupovaly kuchyňskou i stolní keramiku, kamnářské výrobky a stavební keramiku. Archeologové je podrobili také archeometrickým analýzám. V roce 1469 pak Lichnici neúspěšně obléhala vojska uherského krále Matyáše Korvína. Hrad tak zůstával vojensky významný i po husitském období.
Požár, poboření a návrat památky
V roce 1610 Lichnice vyhořela a už nebyla obnovena. Po třicetileté válce přišel na příkaz císaře Ferdinanda III. také její záměrný zánik. Opevněné hrady mohly představovat opěrné body odporu, a proto byla Lichnice pobořena. V 18. a 19. století pak její zdivo sloužilo jako snadno dostupný stavební materiál.
Teprve ve 20. století začalo systematické odkrývání základů, konzervace zdiva a úprava příkopů, valů i zbytků vstupního opevnění. Romantická zřícenina, kterou dnes navštěvujeme, je tedy výsledkem nejen středověkého stavitelství, ale také dlouhé péče o archeologickou a stavební památku.
Dívčí kámen a Žižkův dub
Výlet lze prodloužit k vyhlídce Dívčí kámen, odkud se otevírá pohled do Lovětínské rokle. Přibližně 300 metrů jihovýchodně od hradu, na okraji Podhradí, pak roste památný dub letní známý jako Žižkův dub. Podle údajů ochrany přírody dosahuje výšky 21 metrů, obvod kmene má 923 centimetrů a jeho stáří se odhaduje na 750 let.
Jméno stromu odkazuje k husitské tradici spojené s obléháním Lichnice, ne k doložené osobní přítomnosti Jana Žižky. Legenda vypráví, že dub byl vysazen už při založení hradu, odborné odhady stáří v rozmezí přibližně 600 až 800 let tuto možnost připouštějí, ale nepotvrzují. Dutý kmen je pozoruhodný sám o sobě; návštěvníci by však měli strom chránit a do jeho dutiny nevstupovat.
Hradní areál je přístupný především pěšky a počítat je třeba s nerovným terénem, příkopy a schodištěm na rozhlednu. Provozní doba i vstupné se mohou měnit podle sezony a kulturních akcí, proto je vhodné ověřit aktuální informace u města Třemošnice. Lichnice však stojí za návštěvu i bez přesně naplánovaného programu: spojuje výraznou zříceninu, výhledy, archeologii a starý strom v jediném výletním cíli.