Na litomyšlském orloji je půlnoc nahoře. Zatímco u běžných hodin bývá v nejvyšším bodě ciferníku dvanáctka a poledne, zde se na vrcholu nachází 24. hodina. Orloj tak na první pohled prozrazuje, že nejde jen o velké hodiny, ale o zařízení, které pracuje s místním slunečním časem a astronomickými údaji.
Radnice, která pamatuje středověk
Stará radnice s věží stojí v srdci Litomyšle na Smetanově náměstí od roku 1418. Historický radniční dům s čísly 50 až 52 se v průběhu staletí měnil. Výraznými úpravami prošel v 16. a 18. století, po požáru v roce 1814 pak byla věž zvýšena o jedno patro. Hlavní část objektu byla vystavěna z budislavského pískovce a později spojena se sousedním domem.
Dnešní podoba připomíná několik stavebních etap. Najdeme na ní barokní prvky včetně portálu i další konstrukční a dispoziční pozůstatky starších úprav. Radnice nebyla pouze místem, kde se rozhodovalo o správě města. Po dlouhá léta sledovala trhy, veřejné události, požáry i povodně a později v ní sídlila také městská knihovna.
Jak číst astronomický orloj
Dnešní secesní orloj byl na věž instalován v roce 1907. Hodinový mechanismus dodal čáslavský hodinář Karel Adamec, výtvarnou podobu desky vytvořil Antonín Růžička. Ve čtyřech rozích jsou ženské postavy představující jaro, léto, podzim a zimu. Latinský nápis mezi nimi ukrývá chronogram: velká písmena, která zároveň fungují jako římské číslice, dávají dohromady letopočet 1907.
Nejzajímavější je ale samotné astronomické uspořádání. Uprostřed se nachází Země a kolem ní jsou znázorněny dráhy Slunce, Měsíce a dvanácti znamení zvěrokruhu. Konstrukce využívá stereografickou projekci ze severního pólu na rovinu rovníku, což zní složitě, ale návštěvník si ji může představit jako promyšlenou mapu nebeských pohybů převedenou do podoby ciferníku.
Zlaté Slunce se během roku posouvá po kotouči ekliptiky a ukazuje znamení, v němž se právě nachází. Samostatná rafije Měsíce označuje jeho polohu ve zvěrokruhu a díky otáčivému mechanismu lze odečíst také jeho aktuální fázi. Orloj tak spojuje měření času s představou pohybu nebeských těles.
Loket pro trhovce i paměť velké vody
Pod orlojem se nachází jeden z detailů, kolem kterých lze při prohlídce snadno projít bez povšimnutí. Do věže je vsazen litomyšlský loket, historická délková míra dlouhá přibližně 59 centimetrů. Na trzích sloužil ke kontrole, zda prodávané látky skutečně odpovídají udávané délce. Radnice tak dodnes připomíná praktickou stránku někdejšího městského života, kdy bylo nutné hlídat poctivost obchodu přímo na tržišti.
Další nenápadná stopa minulosti souvisí s vodou. Na pilíři či věži je vyznačena výška hladiny při katastrofální povodni z roku 1781. Tehdy voda poškodila nebo zpustošila velkou část náměstí. Vedle orloje a barokní architektury jde o připomínku události, která měla pro obyvatele města mnohem bezprostřednější význam než běžný chod radničních hodin.
Historie orlojů sahá možná dál
Litomyšlské historické materiály zmiňují v archivních záznamech roku 1457 opravu městského orloje na radniční věži. Tato zpráva může naznačovat, že na místě existovalo starší orlojní zařízení ještě před dnešním secesním mechanismem. Nelze však bez dalšího ztotožňovat tento záznam s orlojem z roku 1907. Jisté je, že městská věž měla měřit čas a upozorňovat na jeho běh už dávno před současnou výtvarnou podobou.
Zastavení při procházce centrem
Orloj je umístěn v prvním patře věže a je viditelný z veřejného prostoru na Smetanově náměstí. Při krátké zastávce si lze prohlédnout nejen jeho secesní výzdobu, ale také loket, povodňovou značku a samotnou historickou radnici. Místo je součástí Litomyšlské stezky po bronzových deskách, bustách a pamětních deskách.
Stará radnice se hodí jako zastavení při poznávání historického centra mezi náměstím, zámkem a dalšími památkami Litomyšle. Jde především o venkovní pamětihodnost; možnost návštěvy interiéru či výstupu do věže je vhodné ověřit u města nebo místního informačního centra, protože aktuální režim nemusí být stálý.