Dominantou Malostranského hřbitova je klečící biskup z kamene. Náhrobek pasovského biskupa Leopolda Thun-Hohensteina vytvořil sochař Václav Prachner a patří k dílům, která z někdejšího pohřebiště dělají pozoruhodnou galerii pod širým nebem. Hřbitov přitom neleží na Malé Straně, ale na Smíchově. Jeho jméno připomíná původní určení pro obyvatele Malé Strany.
Místo, kde se potkává historie a sochařství
Pohřbívat se tu začalo roku 1680, během morové epidemie, na místě bývalé vinice. Po zákazu pohřbívání uvnitř města se hřbitov 1. července 1787 stal městským pohřebištěm. Sloužil obyvatelům Malé Strany, Hradčan a později také Smíchova. Poslední pohřby se konaly v roce 1884, kdy se okolí začalo zastavovat.
Areál s kostelem Nejsvětější Trojice je kulturní památkou. Náhrobky připomínají proměny funerálního umění, zvlášť výrazně období empíru. Vedle Václava Prachnera se na jejich podobě podíleli například Josef Malínský a bratři Josef a Emanuel Maxovi. Návštěvník tu může vnímat nejen jednotlivá sochařská díla, ale i způsob, jakým se v různých dobách připomínali zemřelí.
Co prozradí starý náhrobek
Dušičková komentovaná procházka zve děti a rodiče, aby se na hřbitov dívali jako na soubor příběhů. Jméno, nápis, výzdoba i samotné zpracování náhrobku mohou napovědět, koho si pozůstalí přáli uchovat v paměti a jaké místo měl zemřelý ve společnosti. Právě pozorné čtení detailů proměňuje procházku mezi hroby v setkání s minulostí, nikoli jen v prohlídku starých kamenů.
Na hřbitově odpočívají například architekti Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi, malíři Antonín a Václav Mánesovi, skladatelé Václav Jan Křtitel Tomášek a Jan Nepomuk Augustin Vitásek i spisovatel Gustav Pfleger Moravský. Jejich jména přibližují kulturní život Prahy, zatímco množství dalších náhrobků připomíná někdejší obyvatele města, jejichž příběhy dnes už nemusí mít kdo vyprávět.
Svatá holčička: příběh s otazníky
Známým místem je náhrobek spojovaný s pověstí o svaté holčičce. Tradice ji ztotožňuje s Aničkou Degenovou, ale spolehlivých údajů o jejím životě je málo. Nejasný zůstává i její věk: v různých podáních se objevují tři nebo pět let. Pověst proto patří k místní paměti, nikoli k bezpečně doloženému životopisu.
Podle historického spolku nosily děti k náhrobku květiny a přání. I tento zvyk ukazuje, jak se kolem hrobů postupně vytvářejí příběhy, které přesahují dochované dokumenty. Náhrobek se připisuje Josefu Maxovi. Procházka tak může být také příležitostí připomenout, že legenda a historický fakt nejsou totéž, i když se v krajině hřbitova přirozeně prolínají.
Dušičková procházka a návštěva
Prohlídka nazvaná Malostranský hřbitov – co vyprávějí staré hroby je podle zveřejněných údajů plánována na neděli 1. listopadu 2026 od 16 hodin. Určena je dětem ve věku 7 až 12 let a jejich rodičům; provázet má Alena Lehnerová ze spolku Malostranský hřbitov. Sraz je uveden za vrátnicí u sochy biskupa Thuna. Pořadatelem mají být Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, před cestou je ale vhodné ověřit aktuální termín i podmínky.
Hřbitov se nachází mezi ulicemi Plzeňská a Vrchlického, tramvajová zastávka Bertramka leží přímo před ním. Po uzavření veřejnosti v roce 2001 se areál po revitalizaci znovu otevřel v červnu 2016. Dušičková návštěva tu může nabídnout klidné zastavení i pohled na to, jak se uchovává paměť těch, jejichž hroby už nemají pravidelné návštěvníky.