Na Malostranském hřbitově se v pondělí 2. listopadu 2026 ve 20 hodin odehraje Tanec smrti, putovní divadelní představení souboru Geisslers Hofcomoedianten. Diváci při něm neusednou do hlediště. Místo toho se budou pohybovat mezi jednotlivými výstupy a sledovat inscenaci přímo v prostoru historického hřbitova.
Právě v tom spočívá síla site-specific divadla. Náhrobky, staré cesty, kostel i okolní tma zde nejsou pouhou kulisou, ale aktivní součástí příběhu. Téma lidské smrtelnosti se propojuje s oslavou života a s barokním pohledem na svět, v němž se radost a smutek neustále střídají.
Barokní tanec mezi radostí a smutkem
Inspirací inscenace je cyklus fresek Tanec smrti ze špitální chodby hospitálu v Kuksu. Ty připomínají, že před smrtí si jsou lidé rovni bez ohledu na postavení, majetek či původ. Pražské uvedení tuto myšlenku přenáší do prostředí, které je samo prodchnuté vzpomínkami na zemřelé.
Koncept představení je postavený jako divadelní průvod a symbolický pohřeb smutku. Nejde však o ponurou pietní událost. Tvůrci chtějí prostřednictvím barokní obrazivosti obrátit pozornost také k tomu, co činí život radostným a cenným. Výsledkem má být zážitek na pomezí divadla, rituálu a procházky historickým místem.
Inscenaci režírovala Michaela Váňová, dramaturgii připravil Petr Hašek. Scénografii a kostýmy vytvořila Jitka Nejedlá, hudbu složil Marek Doubrava a na hlasové spolupráci se podílela Pavla Fendrichová. Představení trvá přibližně hodinu. Celý projekt byl poprvé uveden v Kuksu v srpnu 2021, pražská premiéra se konala 18. října.
Hřbitov s vlastní silnou atmosférou
Malostranský hřbitov leží na rozhraní Smíchova a Košíř mezi Plzeňskou a Vrchlického ulicí. Vstup se nachází u tramvajové zastávky Bertramka. Místo vzniklo v souvislosti s morovými epidemiemi a od roku 1787 sloužilo jako pohřebiště obyvatel levého břehu Vltavy, především Malé Strany a Hradčan, později také Smíchova. Pohřbívalo se zde do roku 1884.
Součástí areálu je kostel Nejsvětější Trojice, který vznikl v letech 1831 až 1837 na místě starší kaple. Hřbitov je zároveň cennou přehlídkou klasicistní a romantické funerální plastiky. K nejvýraznějším dílům patří náhrobek pasovského biskupa Leopolda Thun-Hohensteina od Václava Prachnera nebo náhrobek takzvané Svaté holčičky od Josefa Maxe z roku 1851.
Po desetiletích chátrání prošel areál v letech 2015 a 2016 revitalizací a v červnu 2016 se znovu otevřel veřejnosti. I bez divadelního programu stojí za návštěvu jako klidné a neobvyklé místo, kde se dějiny Prahy setkávají s uměním. Podle tradované informace měl hřbitov údajně inspirovat Jana Nerudu při práci na sbírce Hřbitovní kvítí; tuto souvislost je však třeba brát s rezervou.
Večerní představení pod širým nebem
Tanec smrti se koná venku a návštěvníci během něj nemají k dispozici sezení. Na listopadový večer se proto hodí teplé oblečení a pohodlné boty. Putovní forma může být náročnější pro lidi se sníženou pohyblivostí. Součástí programu je také otevřený oheň a kouření cigaret.
V případě výrazně nepříznivého počasí může pořadatel představení zrušit. Informace v takové situaci dostávají držitelé vstupenek a objevují se také na komunikačních kanálech souboru. Běžná otevírací doba hřbitova v listopadu je od 9 do 17 hodin, večerní Tanec smrti se však uskuteční jako zvláštní program v uzavřeném areálu.
Pro návštěvníka, který chce poznávat česká města jinak než přes běžné turistické trasy, nabízí inscenace dvojí zážitek: setkání s výraznou pražskou památkou a divadlo, které její historii nepopisuje z odstupu, ale nechává ji působit přímo kolem diváků.