Na první pohled je Melechov především rozlehlý zalesněný vrch. Ve skutečnosti ale patří k nejzajímavějším výletním cílům západní Vysočiny. Nejvyšší bod Melechovské vrchoviny a Ledečska dosahuje podle geodetického měření přibližně 715,1 metru nad mořem. V turistických materiálech se však někdy setkáte také s výškami 708 nebo 709 metrů. Ty se vztahují k severnímu vrcholu a okolí měřické věže.
Krajina lesů, luk a pramenišť
Přírodní park Melechov vznikl v roce 1995. Rozkládá se na ploše přibližně 32,3 kilometru čtverečního mezi Světelskem a Ledečskem a jeho smyslem je chránit především charakter zdejší krajiny. Ta není tvořena jediným souvislým lesem. Střídají se tu lesní porosty, zemědělské plochy, pastviny, rozptýlená zeleň i drobná prameniště.
Samotný vrchol Melechova leží podle odborných podkladů v katastrálním území Trpišovice. Přírodní park je ale širší a zasahuje do území více obcí. Při plánování výletu se proto vyplatí pracovat spíše s konkrétním výchozím místem než s jedinou adresou Melechova.
Na severním vrcholu stojí zeměměřická věž z první poloviny 30. let 20. století. Nejde o klasickou rozhlednu s přístupnou plošinou. Stavba dnes není běžně přístupná a její okolí navíc neposkytuje výrazný výhled, protože věž převyšuje okolní les jen nepatrně. Přesto připomíná, že Melechov nebyl důležitý jen pro turisty, ale také pro zeměměřiče.
Čertův kámen a cesta přes vrchol
Jedním z nejpůsobivějších míst na jižním svahu je přírodní památka Čertův kámen. Žulový skalní útvar typu tor vznikl působením zvětrávání a zaujme úzkou puklinou i dvěma velkými skalními mísami na vrcholové plošině. Chráněné území je malé, jeho význam však rozhodně není zanedbatelný. Skála představuje výrazný bod v jinak převážně lesní krajině.
Oblíbený pěší okruh začíná v Rejčkově a vede přes Čertův kámen, lokalitu Rohule a vrchol Melechova. Celkem měří přibližně 10,5 kilometru. Jednotlivé úseky mají zhruba 1,5 kilometru z Rejčkova ke skále, dva kilometry k Rohuli, 3,5 kilometru na vrchol, dva kilometry ke zřícenině tvrze a poslední kilometr do Koutů. Trasa vede převážně lesními cestami a pěšinami, takže je vhodné počítat s nerovným povrchem.
Jiná varianta, popisovaná jako přibližně deset kilometrů dlouhý okruh od rekreačního střediska Rohule, přidává také Melechovskou studánku, měřickou věž a drobné památky spojené s historií odboje. Studánka může být příjemným místem k zastavení, její vodu však bez aktuálního rozboru nelze označit za zaručeně pitnou.
Tvrz, která hlídala dávnou cestu
Výlet lze završit u zříceniny tvrze poblíž Koutů. Setkáte se s několika názvy – Melechovská, Nelechovská i Koutecká tvrz. Gotické sídlo pravděpodobně vzniklo ve 14. století a jeho poloha nebyla náhodná. Střežilo důležitou zemskou cestu, která vedla z Rakouska přes Humpolec a Ledeč nad Sázavou směrem ke Kutné Hoře.
Z původního areálu se zachovala především část věžové stavby, tvrziště, příkopy a zbytky zdiva. Tvrz patrně zpustla po připojení k lipnickému panství kolem roku 1540. Archeologický průzkum v letech 2004 a 2005 pomohl objasnit podobu areálu a některé části zdiva byly následně konzervovány. Dnes je místo spíše tichou historickou zastávkou než monumentální zříceninou, právě to ale dobře zapadá do atmosféry okolních lesů.
Od Sázavy ke Stvořidlům
Melechov je možné pojmout jako delší výlet z více směrů. Značené přístupy vedou například z Ledče nad Sázavou přes Mstislavice, ze Stvořidel přes Dobrovítovu Lhotu, ze Smrčné přes Trpišovice a Koňkovice nebo z Lipnice nad Sázavou přes Dolní Město a Loukov. Přístup existuje také z Humpolce přes Rejčkov.
Za samostatný cíl stojí přírodní rezervace Stvořidla v údolí Sázavy, která je součástí širšího přírodního rámce Melechova. Chrání rychle proudící řeku s kamenitým řečištěm, přilehlou nivu, skalní vegetaci, prameniště, bučiny, dubohabřiny i údolní jasanovo-olšové luhy. Rezervace byla poprvé vyhlášena už v roce 1948 a rozkládá se na ploše téměř 128 hektarů.
Při návštěvě Čertova kamene i Stvořidel je důležité respektovat režim chráněných území a držet se cest. Melechov není národní park ani chráněná krajinná oblast, jednotlivé cenné lokality však mají vlastní stupeň ochrany. Právě spojení nenápadného vrcholu, žulových skal, pramenů, staré tvrze a živého říčního údolí dělá z tohoto kouta Vysočiny místo, kam se vyplatí vydat bez spěchu.