Jen asi 150 metrů jihozápadně od miroslavského náměstí stojí budova s neobvyklým příběhem. Bývalá synagoga, vybudovaná v letech 1843 až 1845, už dnes neslouží náboženskému účelu. Po poválečné přestavbě se proměnila v kulturní dům, přesto v její hmotě i interiéru zůstaly stopy původního chrámu.
Její význam nespočívá jen v architektuře. Synagoga je jednou z nejvýraznějších připomínek židovské komunity, která v Miroslavi po staletí vytvářela vlastní čtvrť, spolkový život i náboženské zázemí. Dnes je zároveň příkladem stavby, která přežila zánik svého původního světa tím, že získala novou veřejnou funkci.
Židovská čtvrť uprostřed Miroslavi
První písemná zpráva o židovském osídlení v Miroslavi pochází z roku 1584. Od 16. století se zde postupně utvářela prostorově samostatná židovská čtvrť v těsné blízkosti městského jádra. Zabírala přibližně 1,95 hektaru a podle památkových údajů ji tvořilo 112 domů.
Nejpočetnější bylo místní židovské osídlení v polovině 19. století, tedy v době, kdy vznikala také nová synagoga. Samostatná židovská politická obec v Miroslavi existovala v letech 1867 až 1924, náboženská obec zanikla v roce 1938. Synagoga tak během několika desetiletí prošla cestou od přirozeného centra komunity k opuštěné a posléze zcela nově využité budově.
Stavba s novorománskými i klasicizujícími rysy
Synagoga vznikla přestavbou či úpravou starší modlitebny. V odborných popisech se její slohové zařazení mírně liší: někdy se uvádí empírový původ, jindy novorománská podoba. Bez ohledu na toto označení je zřejmé, že dnešní objekt si uchoval výraznou historickou architekturu.
Původní modlitební sál má podobu sálového trojlodí se čtyřmi poli klenby. Prostor člení šest osmibokých pilířů s kompozitními hlavicemi a doplňují jej maursky působící oblouky. Na východní stěně se pod dřevěným krytem nachází někdejší aron ha-kodeš, tedy schránka pro uložení tóry.
Charakter stavby dotvářejí půlkruhově ukončená okna, barevné vitráže se symbolickými emblémy z roku 1931 a kruhové okno s dvanácticípou hvězdicí ve východním štítě. Na západní straně stojí dvoupodlažní přístavba s galerií. Podle dostupných údajů byl sál v roce 1897 prodloužen a východní část doplnil hudební kůr s varhanami.
Válka, bombardování a nová funkce
Za nacistické okupace byla synagoga zpustošena. V průběhu války nesloužila původnímu účelu, ale využívala se jako konzervárenská sušárna a později jako sběrna odpadních surovin. Těžce poškozena byla také celá židovská čtvrť při bombardování v květnu 1945.
Po náletu zůstalo z původních 112 domů jen 18 budov. Většina z nich byla později zbourána, a právě proto má bývalá synagoga v dnešní Miroslavi tak silnou vypovídací hodnotu. Připomíná nejen náboženský život, ale také městské prostředí, které se po válce zásadně změnilo.
Zchátralý objekt koupil v roce 1951 místní národní výbor. V letech 1956 až 1957 následovala adaptace na kulturně-osvětový dům. Při přestavbě zůstala zachována ústřední čtvercová hmota synagogy, která začala sloužit jako sál či hlediště nového kulturního zařízení.
Kulturní dům, který nezapomíná na minulost
Dnes budovu využívá město Miroslav jako kulturní dům. Konají se zde kulturní akce a objekt patří k místním výrazným dominantám. V posledních letech prošel například opravou elektroinstalace a výměnou osvětlení. Současné využití přitom zcela nepřekrylo původní význam stavby. V interiéru se objevují i novodobé prvky připomínající židovskou minulost, například lustr inspirovaný sedmiramennou menorou.
Budova není běžně prezentována jako samostatně přístupné muzeum. Pokud si chcete prohlédnout také interiér, je proto vhodné návštěvu spojit s konkrétní kulturní akcí nebo si předem ověřit možnosti vstupu u města či provozovatele. Kulturní dům najdete na adrese Radniční 3, 671 72 Miroslav.
Procházku po židovských stopách Miroslavi lze rozšířit o památník vyvrácené židovské komunity, odhalený v roce 1995, a o židovský hřbitov v Nádražní ulici. Společně s pozůstatky někdejší čtvrti vytvářejí trasu, na níž lze dobře sledovat, jak se z živého městského prostoru stala téměř zmizelá kapitola dějin. Bývalá synagoga však tuto kapitolu stále udržuje ve veřejném životě – tentokrát prostřednictvím kultury.