V bezprostředním okolí žďárského zámku by návštěvník čekal především kulturní památky a upravenou krajinu. Za jeho areálem se však nachází území, kde hlavní roli hraje voda, rašelina a pestrá mokřadní příroda. Louky u Černého lesa leží v nivě meandrujícího Stržského potoka u severovýchodního okraje Konventského rybníka a představují nenápadné, ale mimořádně cenné místo Žďárska.
Vzácný mokřad v krajině zámku a Zelené hory
Přírodní památka byla vyhlášena už v roce 1988. Dnes chrání mozaiku vlhkých nivních luk, zrašelinělých stanovišť, porostů vysokých i nízkých ostřic, vlhkých bylin a fragmentu bažinné olšiny. Podél Stržského potoka rostou především olše lepkavé, vrby křehké a střemchy obecné, místy se přidává chrastice rákosovitá.
Samotná přírodní památka má podle oficiálních údajů rozlohu 10,5229 hektaru. Širší evropsky významná lokalita soustavy Natura 2000 je větší a zahrnuje území o rozloze 19,08 hektaru. Louky u Černého lesa jsou zároveň součástí CHKO Žďárské vrchy. Do širšího územního rozsahu zasahují katastry Zámek Žďár, Počítky a Vysoké, návštěvnicky je však lokalita nejvíce spojená právě se Žďárem nad Sázavou.
Mechy, orchideje a rostliny mokrých luk
Na zdejších loukách se daří druhům, které vyžadují trvale vlhké nebo rašelinné prostředí. Na jaře a začátkem léta lze při troše štěstí zahlédnout například prstnatec májový, vachtu trojlistou, toliji bahenní nebo všivec lesní. K dalším významným rostlinám patří ďáblík bahenní, ostřice plstnatoplodá, vrba rozmarýnolistá a oměj vlčí mor.
Mimořádnou hodnotu mají také mechorosty. Roste zde evropsky významná srpnatka fermežová, drobný mech citlivý na změny vlhkosti i stanoviště. Podle regionální databáze bylo na lokalitě zaznamenáno patnáct druhů mechorostů uvedených v Červeném seznamu Vysočiny. Louky u Černého lesa jsou navíc jednou ze tří současných lokalit druhu Meesia triquetra na Vysočině. Významná je oblast také pro plže, mimo jiné díky výskytu vrkoče rašelinného.
Život mezi vodou a lesem
Mokřadní louky nejsou důležité jen pro rostliny. Běžně se tu objevuje skokan hnědý, skokan zelený a ropucha obecná, méně často také ropucha zelená, čolek horský nebo rosnička zelená. Na okrajích lesa mohou návštěvníci narazit na ještěrku živorodou, užovku obojkovou a při opatrném pohybu i na zmiji obecnou.
Lokalita poskytuje útočiště také ptákům. Hnízdí zde bramborníček hnědý, lejsek šedý a ťuhýk obecný. Nad potokem nebo rybníkem se mohou objevit druhy, které sem zalétají za potravou, například čáp bílý, ledňáček říční nebo skorec vodní.
Od roku 2012 se podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny v lokalitě pravidelně objevuje také bobr evropský. Jeho hráze zvyšují hladinu vody a pomáhají ji zadržovat v krajině. Bobří mokřady mohou zároveň působit jako přirozená kořenová čistírna. Přítomnost bobra však nelze při každé návštěvě zaručit.
Naučná stezka mezi mokřadem a památkami
Nejjednodušší způsob, jak Louky u Černého lesa poznat, nabízí naučná stezka kolem Zelené hory. Lokalitou prochází její okruh B, dlouhý přibližně 2,6 kilometru. Trasa vede kolem Konventského rybníka a nabízí výhledy na vodní hladinu, žďárský zámek i poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsaný na seznamu UNESCO. Kratší okruh A měří asi 2,3 kilometru.
Na trase jsou informační tabule, odpočinková místa a vyhlídková mola. Město uvádí, že oba okruhy byly vybudovány jako bezbariérové. Při procházce je ale důležité zůstat na vyznačené trase, nevstupovat do mokřadů a rašelinných porostů a nerušit živočichy. Dřevěné chodníky a vyhlídková místa umožňují pozorovat citlivou krajinu bez zbytečného sešlapu.
O louky se pečuje pravidelným kosením a odstraňováním náletových dřevin. Některé obtížně přístupné části se udržují ručním křovinořezem nebo ručně vedenou sekačkou, jinde se louky kosí dvakrát ročně. Část ploch zůstává záměrně nekosená, aby v ní našli úkryt bezobratlí živočichové. Právě tato promyšlená péče pomáhá udržet pestrou mozaiku stanovišť, kvůli níž stojí za to vydat se na krátkou přírodovědnou vycházku jen několik minut od nejznámějších žďárských památek.