Jedna z nejznámějších keltských plastik Evropy se zrodila z náhodného nálezu. Dne 19. května 1943 objevil Josef Šlajchrt v malé pískovně v Oboře Libeň kamennou hlavu, která se brzy ukázala být mimořádným svědectvím života Keltů ve středních Čechách. Dnes je uložena ve sbírkách Národního muzea a vystavuje se jen příležitostně.
Tvář muže s torquesem
Téměř pětadvacet centimetrů vysoká plastika je vytesaná z opuky. Zobrazuje muže s knírem, výrazným obočím zakončeným spirálami a především s torquesem – typickým keltským nákrčníkem. Právě ten se stal jedním z nejvýraznějších znaků celé hlavy.
Často se o ní mluví jako o hlavě keltského druida. Takové označení patří k tradičnímu výkladu, jistotu však nemáme. Odborníci používají opatrnější pojmenování, například opuková hlava muže, boha či héroa. Není ani zcela jasné, zda šlo původně o samostatnou hlavu, bustu, nebo část větší sochy.
Datování plastiky se nejčastěji pohybuje kolem 3. století před naším letopočtem. Přesnější odhad ji klade na konec 3. nebo počátek 2. století př. n. l., tedy do laténského období. Při nálezu byla rozbitá na několik kusů a ležela spolu se zbytky ohniště, keramikou, kostmi a švartnovými náramky. Právě tato kombinace naznačuje, že nemuselo jít o obyčejně odhozený předmět, ale snad o součást rituálního jednání.
Keltové nebyli jen válečníci
Význam Mšeckých Žehrovic nespočívá pouze v unikátní hlavě. Archeologové zde odhalili také pozůstatky laténského sídliště s obdélníkovými domy. Nalezená keramika, železné nástroje, přesleny, brousky, obilí a zvířecí kosti ukazují na místo, kde se žilo, hospodařilo i vyrábělo.
Obyvatelé se věnovali zemědělství a chovu dobytka, ale také řemeslům. Jámy na pražení rudy, výhně a železářská struska dokládají zpracování železa a pravděpodobně i existenci kovárny. Z místní švartny, tedy sapropelitu, vznikaly náramky a kroužky. Tento materiál se přitom dostával i do vzdálenějších částí střední Evropy, kde se objevuje například v hrobech.
Osídlení starší než Keltové
Krajina kolem dnešních Mšeckých Žehrovic nebyla důležitá až v době laténské. Nejstarší známý doklad lidské přítomnosti představuje pazourkové škrabadlo zřejmě z pozdního paleolitu, nalezené v poloze Libeň. Z okolí pocházejí také nástroje a úštěpy z neolitu a eneolitu.
Trvalejší osídlení je doloženo v nejmladší době bronzové, kdy zde působili lidé knovízské kultury, přibližně mezi 13. a 10. stoletím před naším letopočtem. Další nálezy z pozdní doby halštatské mohou souviset s pohřebními zvyklostmi. Archeologická lokalita tak vypráví příběh, který se neomezuje na jedinou kulturu ani historickou epochu.
Valy, které mohou ukrývat mocenské centrum
V těsné blízkosti místa nálezu se nachází obdélníkový valový areál dlouhý přibližně 200 metrů a široký zhruba 100 až 105 metrů. Jeho přesná funkce není jednoznačně prokázaná, podle jedné z archeologických interpretací však mohlo jít o rezidenci tehdejší společenské elity.
V terénu dnes nejde očekávat podobu zachovaného keltského města. Přesto právě kombinace valů, stop sídliště a dokladů řemeslné výroby pomáhá představit si, že zde kdysi existovalo živé a dobře organizované centrum. Slavná hlava tak není osamělým uměleckým předmětem, ale součástí širšího příběhu zdejší komunity.
Výlet do Libeňské obory
Lokalitou prochází naučná stezka Novostrašecko, která měří přibližně 12 kilometrů. Začíná u železniční stanice v Novém Strašecí a vede mimo jiné Libeňskou oborou a přes Mšecké Žehrovice. Její zastavení se věnují také keltskému kultovnímu místu a otázce, kdo Keltové byli.
Na obecním úřadě ve Mšeckých Žehrovicích je podle informací obce na schodišti vystaveno jedenáct panelů věnovaných nálezu a plastice. Přístupnost je vhodné před návštěvou ověřit. Samotný originál hlavy na místě neuvidíte – je součástí sbírek Národního muzea a veřejně se objevuje spíše výjimečně. Místo nálezu leží v krajině Libeňské obory; pro orientaci lze využít souřadnice 50.1697833 N, 13.9213306 E nebo trasu naučné stezky.