Müllerova vila patří k místům, kde se architektura neprohlíží jen očima, ale také vnímá pohybem. Při průchodu domem se návštěvník postupně ocitá v místnostech, které nejsou poskládané do běžných podlaží. Navazují na sebe v různých výškových úrovních a vytvářejí plynulý prostorový celek. Právě tento princip, známý jako Raumplan, je hlavním důvodem, proč je vila ve Střešovicích považována za jedno z nejvýznamnějších děl Adolfa Loose.
Stavba pro stavebního podnikatele
Vilu si v letech 1928 až 1930 nechali postavit manželé František a Milada Müllerovi. František Müller byl spolumajitelem stavební firmy Kapsa a Müller, která se věnovala mimo jiné mostním a průmyslovým stavbám. Projekt vznikl ve spolupráci Adolfa Loose s architektem Karlem Lhotou, jedním z propagátorů Loosových architektonických názorů v tehdejším Československu.
Výstavba však neprobíhala bez komplikací. Úřadům vadila například výška domu, hladká fasáda i obava, že výrazná novostavba naruší okolní vilovou zástavbu. Stavební povolení bylo nakonec vydáno v červnu 1929. Výsledek působil ve své době velmi odlišně od tradičních reprezentativních domů: místo dekorativního průčelí vznikla jednoduchá, téměř strohá krychle.
Puristický plášť a bohatý interiér
Vnější podoba vily je založena na čistých plochách, železobetonové konstrukci vyplněné zdivem a nepravidelně rozmístěných oknech. Dům nepůsobí okázale a z ulice jen málo prozrazuje, co se skrývá uvnitř. Právě kontrast mezi skromným exteriérem a promyšleným interiérem je jedním z nejsilnějších zážitků při návštěvě.
Uvnitř se uplatňuje ušlechtilý kámen, exotická dřeva, kůže, kvalitní textilie i matované sklo. Materiály nejsou použity pouze jako ozdoba. Pomáhají rozlišovat jednotlivé části domu, vytvářejí atmosféru a podporují jeho praktické uspořádání. Společenské prostory tak působí reprezentativně, zatímco jiné části domu jsou intimnější a komornější.
Raumplan: dům bez běžných pater
Nejlépe lze Loosovu koncepci pochopit na společenské hale, jídelně a navazujících místnostech. Tyto prostory neleží v jediné rovině, ale jsou vzájemně propojené podle svého významu a funkce. Některé jsou výše, jiné níže, přesto spolu tvoří jeden celek. Místo klasického rozdělení na přízemí, patro a jednotlivé uzavřené pokoje vzniká promyšlená prostorová soustava.
Centrem této kompozice je schodiště. Kolem něj se skládají místnosti a jednotlivé výškové úrovně, takže pohyb domem zároveň odhaluje jeho architekturu. Každý krok mění úhel pohledu, vztah mezi místnostmi i množství světla. Müllerova vila tak není jen souborem pokojů, ale scénářem každodenního života, který architekt předem prostorově uspořádal.
Dům, který přežil změny režimu
Osud vily po druhé světové válce byl složitý. Po znárodnění v roce 1948 sloužila část objektu jako kanceláře a Milada Müllerová směla obývat pouze menší byt uvnitř domu. Přestože došlo k některým nevhodným zásahům, stavba se v zásadě dochovala v dobrém stavu.
Po pádu komunistického režimu získala vilu v restituci dcera původních majitelů. Následně ji odkoupilo hlavní město Praha. Muzeum hlavního města Prahy převzalo objekt do své správy v roce 1995 a po rekonstrukci jej v roce 2000 zpřístupnilo veřejnosti. Z vily se stalo nejen muzeum architektury, ale také cenný doklad prvorepublikového bydlení.
Dochovaný interiér jako muzeum
Součástí prezentace je původní vybavení doplněné dobovými předměty nebo kopiemi některých částí interiéru. Celek je veden jako podsbírka národní kulturní památky Müllerova vila. Návštěva proto nabízí víc než prohlídku architektonických tvarů: ukazuje také způsob, jakým mohla vypadat domácnost bohaté rodiny na konci první republiky.
Müllerova vila je dnes národní kulturní památkou a chráněn je také její areál se zahradou, oplocením a dobovými hodinami na chodníku. Muzeum Prahy ji označuje za nejvýznamnější Loosovo dílo; často se také připomíná, že si jí architekt velmi vážil a oslavil zde své šedesáté narozeniny.
Objekt na adrese Nad Hradním vodojemem 642/14 v Praze 6 je podle aktuálních informací Muzea Prahy dočasně uzavřen kvůli rekonstrukci. Přesný termín znovuotevření není uveden, proto je vhodné ověřit možnosti návštěvy přímo u provozovatele. Až se vila znovu otevře, nabídne mimořádnou příležitost projít se domem, který dodnes názorně ukazuje, jak radikálně lze přemýšlet o prostoru, bydlení i architektuře.