Na první pohled je to výrazný kamenný monument na návrší. Při bližším pohledu však památník na kopci Panák u Ždánic vypráví mnohem složitější příběh. Jeho podoba i význam se měnily podle toho, jak se proměňovala československá a česká společnost. Z původního pomníku Antonína Švehly a agrárního hnutí se po druhé světové válce stal památník obětí nacismu a bojovníků za svobodu.
Monument první republiky
Památník vznikl v letech 1935 až 1936 z iniciativy mládeže Agrární strany. Stavbu financovaly příspěvky agrárníků a hospodářských záložen, tedy prostředí, které mělo k odkazu Antonína Švehly blízko. Švehla byl výraznou osobností první republiky, někdejším ministerským předsedou a jedním z nejvýznamnějších představitelů agrárního hnutí. Zemřel v roce 1933 a v následujících letech mu vznikaly pomníky a pamětní desky na řadě míst.
Ždánický monument byl vybudován ze železobetonu a žernovské žuly. K jeho vrcholu vede schodiště a původní kompozici doplňovala bronzová busta Antonína Švehly. Umístění na kopci mělo stavbě dodat důstojnost a viditelnost v krajině. Dnes už ale návštěvník nepřichází k původnímu prvorepublikovému pomníku v úplnosti. Bronzová busta byla po nacistické okupaci odstraněna.
Od Švehly k obětem nacismu
Po skončení druhé světové války dostal objekt nový význam. Byl přeměněn na krajský památník obětí fašismu a původně na něm měla být uvedena jména obětí z Kolínska, Českobrodska a Kouřimska. Z politického symbolu první republiky se tak stalo pietní místo připomínající válečné utrpení a odpor proti nacistické okupaci.
Další zásahy přišly po roce 1948. Podle dostupných popisů byla odstraněna jména židovských obětí, žulový obelisk byl přebroušen a opatřen novým věnováním. Dnešní podoba připomíná oběti nacismu a padlé bojovníky za svobodu v letech 1938 až 1945. Právě tato proměna je na místě nejzajímavější: památník není jen připomínkou jedné události, ale také dokladem toho, jak různé režimy upravovaly veřejný obraz minulosti.
Co zůstalo a co zmizelo
Na kopci Panák se tak v jediné stavbě protíná několik vrstev paměti. První patří kultu Antonína Švehly a agrárnímu hnutí, které mělo v prvorepublikovém Československu silné postavení. Druhá souvisí s poválečnou snahou uctít oběti nacismu a ty, kteří se postavili okupaci. Třetí připomíná pozdější politické zásahy do toho, koho bylo vhodné uvádět jménem a jak měl být výklad válečných dějin formulován.
Odstranění busty navíc změnilo samotný vzhled monumentu. Na místě dnes zůstává především architektura, schodiště, žulové části a nápis, nikoli původní portrétní připomínka Švehly. Informace o dalším osudu busty či o jejím autorovi se v turistických popisech objevují, jejich přesné ověření by však vyžadovalo práci s archivními nebo odbornými prameny.
Výlet k památníku
Památník leží přibližně ve výšce 388 metrů nad mořem a je volně přístupný v krajině. Podle dostupných turistických údajů k němu vede zelená značka z Bulánky nebo ze Ždánic. Ze Ždánic lze přístup spojit také s cyklotrasou označovanou SOS. Nejde o upravený areál s návštěvnickým zázemím, ale spíše o cíl kratší vycházky, při níž hraje hlavní roli historický kontext.
Současný stav památníku podle dostupných informací není ideální a objekt by potřeboval nákladnější rekonstrukci. Právě kontrast mezi původně monumentální stavbou a její dnešní zanedbanější podobou je při návštěvě nepřehlédnutelný. Vyplatí se prohlédnout si schodiště, obelisk i dochované stavební detaily a věnovat pozornost nápisu, který ukazuje, jaký význam místo získalo po válce.
Švehlův památník na Panáku není nejznámější památkou Středočeského kraje. Pro poznávání české krajiny je však cenný právě svou nejednoznačností. Připomíná, že pomníky nejsou němými svědky minulosti: jejich podoba, nápisy i odstraněné části často odrážejí zápas o to, co si má společnost pamatovat.