Na první pohled působí neprobylická zvonice jako malebná dřevěná stavba uprostřed návsi. Její největší hodnota se však ukrývá ve zvonovém patře. Otevřená konstrukce umožňuje spatřit trojici historických zvonů, které se dochovaly z několika různých období a dodnes vyprávějí příběh zdejší obce.
Tři zvony, tři různé příběhy
Nejstarší z trojice je prostřední zvon Jindřich. Vznikl roku 1510 a jeho autorem byl zvonař Bartoloměj Berounský. O několik desetiletí později, v roce 1595, přibyl největší zvon Václav, který odlil známý zvonař Brikcí z Cimperka. Podle regionálních údajů váží přibližně 260 kilogramů.
Nejmenší zvon nese jméno Marie. Na rozdíl od svých větších sousedů nemá známé datum vzniku ani určeného autora. Právě tato neúplnost ale jeho příběhu neubírá na zajímavosti. Společně tvoří vzácný celek, který přežil nejen proměny obce, ale také období, kdy byly kostelní zvony často zabavovány pro válečné účely. U prostředního zvonu se uvádí, že byl za první světové války zrekvírován, po válce se však vrátil zpět do Neprobylic.
Zvony byly propojeny řetězem, takže se při zvonění rozezněly společně. Dnes je návštěvník uslyší jen podle okolností a případného zpřístupnění, jejich podobu však může obdivovat přímo z návsi.
Z kostelního areálu zůstala osamělá stavba
Dnešní zvonice je kopií starší stavby, která byla kvůli špatnému technickému stavu stržena v roce 1896. Původně stála u kostela sv. Ducha. Ten byl později zbořen, a zvonice tak zůstala na návsi osamocená. Její samostatné umístění dnes vytváří výrazné zákoutí, v němž se propojuje historie zaniklého kostela s krajinou malé středočeské obce.
Současná stavba má šestiboký půdorys a spočívá na kamenné podezdívce z pískovcových kvádrů. Obklopují ji vzrostlé lípy, které dotvářejí její charakteristickou podobu. Právě kombinace dřeva, kamene a zeleně činí ze zvonice jedno z nejpůsobivějších míst na návsi a řadí ji k pozoruhodným dřevěným zvonicím v okolí Slaného.
Náhrobníky připomínají šlechtickou minulost
Historická paměť místa nekončí u zvonů. Do podezdívky byly druhotně osazeny dva renesanční náhrobníky ze zbořeného kostela. Připomínají Václava staršího Pětipeského z Chýš a Egerberku, který zemřel roku 1602, a Mandalenu z Adlaru, zemřelou o dva roky později.
Neprobylice tak na malém prostoru uchovávají několik vrstev minulosti: stopy kostela sv. Ducha, památku rodu Pětipeských i doklady řemesla z 16. století. Zvonice bývá v této souvislosti spojována také se spisovatelem Václavem Benešem Třebízským, jehož tvorba se věnovala historii Slánska a okolních obcí.
Zastavení pro výletníky i milovníky umění
Zvonice stojí přímo na návsi u křižovatky silnic III/23728 a III/23717, takže ji při průchodu obcí nelze snadno přehlédnout. Neprobylice jsou samostatnou obcí v okrese Kladno, přestože název zdejšího katastrálního území může svádět k jejich záměně s nedalekými Kutrovicemi.
Obcí vede naučná stezka Od svatého Ducha do sídla pána z Pětipes, která má u zvonice jedno ze svých zastavení. Motiv stavby zaujal také výtvarníky. Akvarely Karla Vika s neprobylickou zvonicí a dalšími zvonicemi Slánska jsou podle místních informací uloženy ve slánském muzeu.
Zvonice je kulturní památkou České republiky. Při běžné návštěvě je nejjistější počítat s prohlídkou zvenku, zejména s pohledem do otevřeného zvonového patra. Pokud by obec někdy nabízela zpřístupnění interiéru, vyplatí se aktuální možnosti předem ověřit. I bez něj však Neprobylice nabízejí krátké, ale pozoruhodné zastavení, kde lze během několika minut zahlédnout tři skutečné svědky českých dějin.