Dům, který dal proluku do pohybu
Tančící dům je nepřehlédnutelný už z dálky. Dvě věže se k sobě naklánějí, jako by se právě chystaly k tanečnímu kroku. Stavba na adrese Rašínovo nábřeží 80 v Praze 2 vznikala v první polovině 90. let podle návrhu architektů Vlada Miluniće a Franka O. Gehryho. Slavnostně otevřena byla 20. června 1996.
Nová budova přitom nevznikla na prázdném místě bez historie. Předchozí dům byl zničen při americkém náletu na Prahu 14. února 1945. Trosky byly téměř odstraněny v roce 1946 a definitivně zmizely v roce 1960. O zástavbě proluky se sice rozhodlo už v roce 1963, k realizaci však došlo až po politických a ekonomických změnách po roce 1989.
Důležitou souvislostí je sousední Dům U Dvou tisíc, kde žil Václav Havel. Právě rozhovory mezi Havlem a Vladem Milunićem pomohly formulovat představu nového domu, který měl původně mít výraznější kulturní funkci. Nakonec vznikla především administrativní budova, doplněná o veřejně přístupné provozy.
Ginger a Fred v kameni a skle
Architektonická podoba domu stojí na kontrastu dvou objemů. Kamenná věž představuje tanečníka Freda Astaira, zatímco skleněná a nakloněná věž připomíná Ginger Rogersovou. Přezdívka Ginger a Fred se ujala krátce po dokončení stavby, oficiálně se však objekt označuje jako budova Nationale-Nederlanden nebo jednoduše Tančící dům.
Stavba bývá řazena k dekonstruktivistické architektuře. Její charakter nevytváří jediný efektní detail, ale především hra křivek, náklonů a protipohybů. Na vrcholu kamenné věže je kovová konstrukce potažená nerezovou síťovinou. Připomíná hlavu medúzy, a proto se jí říká Medusa.
Za neobvyklým vzhledem se skrývá náročné technické řešení. Dům má monolitický železobetonový skelet a fasádu složenou z 99 atypických prefabrikovaných panelů. Každý z nich musel odpovídat nepravidelnému zakřivení budovy. Návrh pomáhal připravit fyzický trojrozměrný model, který byl prostorovým skenerem převeden do digitalizovaných plánů. Na interiérech se částečně podílela také architektka Eva Jiřičná.
Skleněný plášť nebyl pouze výtvarným gestem. Tvar nakloněné věže měl mimo jiné zmírnit zastínění výhledů ze sousedního domu. Tančící dům získal už v roce 1996 ocenění časopisu Time v kategorii Design roku a brzy se zařadil mezi symboly nové, sebevědomější Prahy.
Z administrativní budovy veřejným místem
Po dokončení sloužil Tančící dům hlavně kancelářím. Postupně se však proměnil v místo, kam lze přijít i bez pracovního důvodu. Dnes v něm funguje galerie, hotel, restaurace, kavárna a střešní Glass Bar. Ve vyšších patrech se nachází restaurace Ginger & Fred, zatímco střešní terasa nabízí pohled na Vltavu, Národní divadlo a Pražský hrad.
Galerie Tančící dům pořádá výstavy, komentované prohlídky, přednášky a workshopy. V roce 2026, kdy si budova připomíná třicet let od otevření, se zde koná výroční výstava věnovaná historii domu. Představuje archivní materiály, fotografie z výstavby, dobový tisk i předměty spojené s Milunićem, Gehrym, Václavem Havlem a Evou Jiřičnou. Mimořádně zpřístupňuje také technické prostory a pohled do vnitrobloku.
Součástí výročního programu je i veřejná Tančírna plánovaná na 29. a 30. srpna 2026. Nabídnout má taneční lekce, ukázky, akrobatická vystoupení a aktivity pro děti i dospělé. Program a přístupnost jednotlivých provozů je vhodné před návštěvou ověřit, protože se mohou měnit.
Procházka mezi ikonami u Vltavy
Tančící dům je ideálním začátkem nebo zastávkou při pěší trase podél řeky. Z Jiráskova mostu se otevírá působivý pohled na jeho siluetu, Vltavu, Hradčany, Mánes i Šítkovskou vodárenskou věž. Most, který spojuje Nové Město se Smíchovem, vznikal v letech 1929 až 1933.
Bezprostředně pod budovou leží Rašínovo nábřeží a Náplavka. Prostor u řeky ožívá farmářskými trhy, kulturními a gastronomickými akcemi. V nábřežní zdi byly obnoveny kobky, v nichž najdeme kavárny, bary a další podniky. Odtud lze pokračovat ke Galerii Mánes, výrazné funkcionalistické stavbě z roku 1930, která stojí nad ramenem Vltavy mezi Masarykovým nábřežím a Slovanským ostrovem.
Slovanský ostrov, známý jako Žofín, nabízí jeden z příjemných protějších pohledů na Tančící dům. Jeho dominantou je novorenesanční palác Žofín, spojený s koncerty, plesy a významnými společenskými událostmi. Po proudu řeky pak čeká Národní divadlo, jehož historizující architektura vytváří s moderní stavbou zajímavý kontrast. Směrem do vnitrozemí lze trasu prodloužit ke klášteru Na Slovanech, tedy Emauzům, jejichž poválečné moderní věže připomínají další kapitolu proměn pražské architektury.