Na Vyšehradě stojí v Karlachových sadech tři kamenné válce opřené o sebe. Čertův sloup váží dohromady asi dvě a půl tuny a jednotlivé části měří až 240 centimetrů. Do parku byly přemístěny v roce 1888, jejich původní účel však dodnes není spolehlivě objasněn. Geologický rozbor ukázal, že pocházejí ze dvou různých sloupů a kámen byl vytěžen poblíž Kamenného Přívozu u Sázavy. Na jednom z válců je navíc nápis, který se dosud nepodařilo rozluštit.
Pověst vypráví, že sloup přinesl z Říma čert, který se opozdil při plnění úkolu. Historickou skutečností je ovšem pouze samotný objekt. Hypotézy o jeho funkci sahají od milníku či pranýře až po předkřesťanský astronomický monument nebo část sloupu původní baziliky. Právě toto napětí mezi fakty a představivostí dává místu působivost.
Rotundy ukryté v běžných ulicích
Jedním z nejpřekvapivějších pražských zastavení je rotunda Nalezení svatého Kříže na rohu Konviktské a Karoliny Světlé. Vznikla pravděpodobně na konci 11. století a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1365. Uvnitř se dochovaly zbytky gotických nástěnných maleb, včetně výjevu Klanění tří králů. Při opravách byly pod dlažbou nalezeny pozůstatky původní podlahy, zlomky středověkých náhrobků a v okolí také denár knížete Jaromíra z roku 1012.
Rotunda bývá označována za symbolický střed staré Prahy. Leží totiž v průsečíku pomyslného urbanistického kříže, který spojuje několik významných kostelů. Nejde však o oficiální geografický střed města, ale o pozdější interpretační označení. Druhou možností je rotunda svatého Longina v ulici Na Rybníčku, nejmenší a druhá nejstarší z dochovaných pražských románských rotund. Během dne bývá uzamčena a návštěva je možná po předchozí domluvě.
Alchymie, vězení a Faustův dům
Pražský hrad a Zlatá ulička jsou pevně spojeny s představou rudolfinské Prahy, alchymistů a hledání tajných věd. Samotná Zlatá ulička vznikla jako součást hradního areálu. Jeden z domků připomíná Matyldu Průšovou, kartářku a jasnovidku, která zde žila. Na jejím konci stojí Daliborka, válcová věž vybudovaná v roce 1496 Benediktem Riedem. Později sloužila jako vězení a její hladomorna má zdivo silné přibližně 2,6 metru.
Jiný příběh čeká na Karlově náměstí. Faustův dům je ve skutečnosti Mladotovský palác s gotickým jádrem ze 14. století. Jméno získal díky romantické pověsti o doktoru Faustovi, který měl zaplatit ďáblu za své znalosti. S domem jsou historicky spojováni také alchymisté a přírodovědci, mimo jiné Edward Kelley, dvorní alchymista Rudolfa II. Dnes objekt využívají 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice, takže si jej lze běžně prohlédnout především zvenčí.
Josefov: skutečné dějiny silnější než legenda
Staré židovské město je často představováno prostřednictvím příběhu o Golemovi. Ten patří k nejznámějším pražským legendám, historicky však není doloženo, že rabi Jehuda Löw ben Becalel skutečně vytvořil hliněnou bytost nebo že Golem odpočívá na půdě Staronové synagogy. Rabi Löwův náhrobek na Starém židovském hřbitově je přesto důležitým poutním místem.
Samotný hřbitov působí silně i bez nadpřirozených výkladů. Pohřbívalo se zde v letech 1439 až 1787 a dochovalo se více než 12 000 náhrobků. Kvůli nedostatku místa vznikaly hrobové vrstvy, podle některých badatelů až deset nad sebou. Staronová synagoga je nejstarší stále aktivní synagogou v Evropě a slouží svému účelu více než sedm století. V Josefově se dochovalo také dalších pět synagog a židovská radnice. Celá čtvrť proto vypráví především o skutečných dějinách pražské židovské komunity, kterou výrazně proměnila asanace na přelomu 19. a 20. století.
Věže, hřbitovy a městská fantazie
Staroměstská mostecká věž od Petra Parléře byla ve 14. století zamýšlena jako slavnostní vstup na Karlův most a součást korunovační cesty českých králů. Na ochoz vede 138 schodů. V její horní části byly po popravě vůdců stavovského povstání v roce 1621 vystaveny hlavy dvanácti popravených. Na fasádě lze hledat také drobné ledňáčky, osobní znak Václava IV. Pověst tvrdí, že pátého spatří pouze čistý a spravedlivý člověk.
Na opačné straně mostu ukrývá Malostranská mostecká věž pozdně románský reliéf, jehož význam zůstává nejasný. Badatelé v něm spatřují různé historické postavy i děje. Ve sklepení se dochovaly rytiny z poloviny 13. století.
Klidnější atmosféru nabídne Malostranský hřbitov, založený za hradbami v souvislosti s morovými epidemiemi. Pohřbívalo se zde od konce 17. století, hřbitov byl uzavřen roku 1884 a po revitalizaci znovu zpřístupněn. Jeho nejvýraznější ozdobou je funerální sochařství, včetně náhrobku takzvané Svaté holčičky. Příběhy spojené s touto postavou jsou však pověstmi, nikoli bezpečně doloženým životopisem.
Většina těchto míst se dá spojit do městské procházky. Některá jsou volně přístupná, jiné objekty, například Zlatá ulička, Starý židovský hřbitov nebo Staroměstská mostecká věž, vyžadují vstupenku. U synagog, rotund a kostelů je dobré předem ověřit návštěvní dobu, bohoslužby i pravidla fotografování. Praha pak ukáže svou tajemnou tvář nejlépe: ne jako město plné neověřených zázraků, ale jako prostor, kde se po staletí vrství dějiny, symboly a lidská představivost.