Na první pohled tvoří se svatomikulášským kostelem jeden celek. Zvonice svatého Mikuláše však měla od začátku vlastní úkol i vlastníka. Pozdně barokní věž na Malostranském náměstí patřila Menšímu Městu pražskému, nikoli církvi. Připomíná to samostatný vstup z náměstí, městský znak nad portálem i vlastní číslo popisné 556.
Věž, která hlídala Malou Stranu
Stavba vznikala v letech 1739 až 1755. Návrh a hlavní část výstavby jsou spojovány především s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, zatímco Anselmo Lurago měl dílo dokončit podle jeho plánů. O přesném autorství se však odborné prameny nerozcházejí úplně jednoznačně.
Věž dosahuje výšky přibližně 79 metrů a její veřejně přístupný ochoz leží 65 metrů nad zemí. Od baroka sloužila nejen jako hodinová věž, ale také jako požární hláska. Hlásný z výšky sledoval střechy a ulice Malé Strany i širší okolí. Když spatřil požár, ukazoval směr praporem, v noci lucernou a poplach doprovázel zvoněním či troubením. Upozornit měl také na povodeň, vpád nepřátel nebo jiné nebezpečí.
Poslední hlásný se z věže odstěhoval roku 1891, kdy část jeho práce převzal požární telegraf. Zvonice tak přišla o svou původní každodenní funkci, její stavební uspořádání ale dodnes vypráví o životě člověka, který měl město ve dne i v noci pod dohledem.
Jak se bydlelo vysoko nad střechami
Součástí návštěvnické trasy je dochovaný byt věžníka z druhé poloviny 18. století, navazující hlásovna a černá kuchyně. Ta patří k nejzajímavějším částem expozice. Kouř z ohniště neodváděl samostatný komín jako v dnešních domech, ale stoupal vzhůru konstrukcí věže. I tento detail ukazuje, jak skromné a praktické bylo zázemí služby.
Ve věži se zachoval také prvek barokního kanalizačního systému a jediný dochovaný zvon. Jmenuje se Mikuláš a pochází ze 16. století. Odlil jej pražský zvonař Brikcí z Cimperka. Přežil rekvírování zvonů za světových válek i požár věže v roce 1925. Stavba přitom zažila i dramatičtější chvíle: v roce 1757 ji poškodilo pruské obléhání Prahy.
Nově zpřístupněná tapetová místnost rozšířila příběh věže o další, méně známou vrstvu. Dřevěná vestavba původně sloužila jako byt pomocného hlásného a dokládá mimořádně skromné městské bydlení z konce 19. století. Na stěnách se dochovaly papírové tapety a ozdobné papíry, doplněné novinami a časopiseckými listy, které fungovaly také jako izolační vrstva. V 60. letech byly překryty heraklitovými deskami a odhalily se až při průzkumech v roce 2016. Návštěvníkům je místnost přístupná od turistické sezony 2025.
Od hlásného k pozorovatelně StB
Největší dějinný kontrast čeká v horní části věže. Během komunistického režimu zde fungovalo stanoviště Státní bezpečnosti s krycím názvem Kajka. Z jeho oken se sledoval pohyb v okolí západních ambasád, například Spojených států, Velké Británie nebo Spolkové republiky Německo. Nešlo jen o izolované místo s dalekým výhledem, ale o součást systému sledovacích stanovišť.
Začátek fungování pozorovatelny se v dostupných popisech uvádí různě, od počátku 50. let po 60. léta 20. století. Jisté je, že sloužila až do pádu komunistického režimu. Dochovaná místnost patří k výjimečně zachovaným pozůstatkům tohoto typu. Expozice věnovaná Kajce byla doplněna v roce 2016 a přibližuje ji krátkým filmem i interaktivními prvky.
Výhled jako odměna za 215 schodů
Výstup na ochoz vede po 215 schodech a není bezbariérový. Odměnou je pohled na Malostranské náměstí, okolní historické střechy, Hradčany i pražské panorama. Zvonice ale stojí za návštěvu i tehdy, když počasí výhledu nepřeje. Trasa prochází několika staletími městského života: od barokní stavby přes požární službu a bydlení věžníků až po moderní dějiny tajného sledování.
Po rekonstrukci v letech 1996 až 1997, která obnovila vnější plášť, interiéry, hodiny s přibližně šestimetrovým ciferníkem i kované zábradlí, se objekt otevřel veřejnosti 9. srpna 1997. V roce 2024 prošel opravou vstupní portál a v roce 2025 byl obnoven také sokl věže.
Zvonice má vlastní vstup a její návštěva není automaticky součástí prohlídky kostela svatého Mikuláše. Aktuální otevírací dobu a vstupné je proto vhodné před cestou ověřit u provozovatele. Výstup lze spojit s procházkou po Malé Straně, Nerudovou ulicí, ke Karlovu mostu nebo na Pražský hrad.