Na Pohořelci dnes stojí budova Gymnázia Jana Keplera a před ní bronzové sousoší dvou astronomů. Připomíná, že právě zde měl na sklonku života své pražské působiště dánský astronom Tycho Brahe, který spolupracoval s Johannesem Keplerem. Z původního renesančního areálu se sice samostatná observatoř nedochovala, jeho příběh ale patří k nejzajímavějším kapitolám této historické části Prahy.
Pohořelec je veřejné prostranství a ulice v katastrálním území Hradčany, administrativně náležející k Praze 1. Setkávají se tu komunikace Úvoz, Loretánská, Dlabačov a Keplerova. Místo je zároveň přirozenou křižovatkou cest ke Strahovskému klášteru, na Petřín a k Pražskému hradu.
Od dálkové stezky k tržní osadě
Význam Pohořelce vycházel už od středověku z jeho polohy. Vedla tudy dálková cesta ze západních Čech směrem k Pražskému hradu. Přes Malou Stranu pak pokračovala k vltavským brodům, a Pohořelec tak nebyl jen obyčejným místem na okraji sídla, ale bodem na důležité obchodní trase.
Kosmas k roku 1091 zmiňuje podhradí a tržní osadu v této oblasti. Podle městského historického výkladu však tehdejší osídlení na konci 11. století zničil požár a tržní centrum se následně přesunulo na pravý břeh Vltavy. Nový Pohořelec vznikl jako předměstí Hradčan roku 1375 z podnětu místopurkrabího Alše z Malíkovic. Původní osada přitom patřila ke Strahovskému klášteru.
Samotný název Pohořelec je doložen až od 14. století. Bývá spojován s opakovanými pohromami, které místo postihly. V roce 1420 byl Pohořelec zničen během husitských bojů, roku 1541 jej zasáhl velký požár Hradčan a Malé Strany a značné škody přinesl také vpád francouzských vojsk v roce 1742. Název tak podle tradičního výkladu připomíná historii, v níž oheň opakovaně měnil podobu čtvrti.
Královská cesta a zaniklý letohrádek
Po připojení Pohořelce za vlády Karla IV. zde vzniklo nové předhradí. Královská cesta vedla přes Pohořelec, Loretánskou ulicí a Hradčanské náměstí až k Pražskému hradu. Západní část dnešní ulice se do roku 1870 označovala jako U Říšské brány nebo U Strahovské brány. Strahovská brána byla součástí hradčanského opevnění, pozdější Říšská brána zanikla v roce 1899.
Mezi dnešní Parléřovou ulicí a areálem kasáren stával renesanční letohrádek Jakuba Kurze ze Senftenavy, říšského místokancléře na dvoře Rudolfa II. Dokončen byl přibližně kolem roku 1590. Po Kurzově smrti získal majetek císař Rudolf II. a poskytl jej Tychonu Brahemu.
Právě tady Brahe prováděl astronomická pozorování a pracoval s rozsáhlými soubory dat. Johannes Kepler v Praze zpracovával výsledky jeho měření. Z jejich spolupráce vzešly Keplerovy zákony pohybu planet i Rudolfínské tabulky. Pohořelec se tak na čas stal místem, kde se z pečlivého pozorování oblohy rodila nová představa o uspořádání vesmíru.
Co po observatoři zůstalo
Areál Kurzova letohrádku později zanikl při budování barokního opevnění. Archeologické výzkumy v letech 1902 a 1931 potvrdily pozůstatky domu i někdejší Strahovské brány. Zbytky stavby nejsou běžně přístupné, lze je však pozorovat přes oplocení areálu školy. Dnešní gymnázium a sousoší Braha s Keplerem proto fungují jako viditelné připomínky místa, jehož nejvýznamnější astronomická etapa už dávno zmizela.
Střed Pohořelce zdobí také sousoší svatého Jana Nepomuckého od Tadeáše Hochhausa z roku 1752. Na prostranství bylo přeneseno z Hradčanského náměstí v roce 1846. Při procházce si lze všimnout starobylých štítů, lomenic, mansard, prejzových střech, domovních znamení i historických portálů.
Výchozí bod pro poznávání Hradčan
Pohořelec není uzavřeným památkovým areálem ani skanzenem. Je to živá městská čtvrť a tramvajová zastávka, odkud se dá pohodlně pokračovat ke Strahovskému klášteru, na Petřín nebo k Pražskému hradu. Počítat je třeba se svažitým terénem, historickou dlažbou a místy horší průchodností.
Největší kouzlo Pohořelce spočívá právě v propojení běžného městského života s hlubokou minulostí. Na jednom místě se tu potkává středověká obchodní cesta, vzpomínka na ničivé požáry, barokní socha, zaniklé opevnění i příběh astronomů, kteří pomohli člověku lépe porozumět pohybu planet.