Uprostřed nádvoří pražské Lorety stojí stavba, kvůli níž celé poutní místo vzniklo. Santa Casa je kopií domu Panny Marie z Nazareta, který je uctíván v italském Loretu. V barokní době se věřilo, že pečlivě vytvořená kopie dokáže přenést posvátnost původního místa i do nové krajiny. Pražská Loreta tak není jen souborem krásných staveb, ale promyšleným poutním areálem, kde se architektura, hudba a náboženská úcta spojují v jeden celek.
Santa Casa uprostřed ambitu
Základní kámen pražské Svaté chýše byl položen 3. června 1626. O její vznik se zasloužila Benigna Kateřina z Lobkowicz, která stavbou pověřila italského architekta Giovanniho Battistu Orsiho. Vysvěcení se konalo 25. března 1631 a duchovní správu nového poutního místa převzali kapucíni. Loreta vznikala v době obnovy katolické zbožnosti po bitvě na Bílé hoře a navazovala mimo jiné na starší loretánskou tradici v Mikulově.
Svatá chýše stojí uprostřed čtvercového ambitu. Ten obepíná centrální kapli ze všech stran a zároveň poskytoval poutníkům ochranu před nepřízní počasí. V jeho rozích a na hlavní ose se nachází šest kaplí. Vnější stěny Santa Casy zdobí reliéfy ze života Panny Marie a Kristova dětství, doplněné postavami starozákonních proroků a pohanských sibyl. Výzdoba měla připomínat, že narození Spasitele bylo předpovídáno už dávno před vznikem křesťanství.
Areál se rozvíjel po několik generací. Klenotnice vznikla přibližně kolem roku 1683, později byly upraveny kaple i průčelí a v 18. století přibylo druhé patro ambitů. Výraznou součástí Lorety je také kostel Narození Páně, který vznikl rozšířením původní velké kaple. Stavěl se v letech 1734 až 1737 a jeho rokokový interiér patří k nejpůsobivějším v Praze. Najdeme zde fresky Jana Adama Schöpfa, dílo Václava Vavřince Rainera i obrazy Antonína Kerna.
Zvonohra, která je slyšet v celém areálu
Pražská Loreta se neprohlíží pouze očima. Uprostřed jejího průčelí se v osmiboké věži nachází historická zvonohra, která patří k nejcennějším dochovaným barokním nástrojům svého druhu v Evropě. V letech 1683 až 1691 ji vytvořil amsterodamský zvonař a dělolijec Claude Fremy. Pražský hodinář Petr Neumann potom jednotlivé části sestavil a propojil s hodinovým strojem.
Nástroj má celkem 30 zvonků, z nichž 27 je zapojeno do hry. Melodie je uložena na kovovém válci s kolíky. Ty spouštějí kladívka, která udeřují do nehybných zvonů. Zvonohru lze ovládat také ručně pomocí klaviatury a pedálnice. Automatická melodie se během otevírací doby ozývá každou celou hodinu; podle aktuálního nastavení může zaznít mariánský hymnus Maria Maria, případně Tisíckrát pozdravujeme Tebe. Nejlépe vynikne přímo na nádvoří, pro které byla koncipována.
Zvonohra byla darem malostranského obchodníka Eberharda z Glauchova. Zvony byly vysvěceny roku 1695 a poprvé se rozezněly 28. září, na svátek svatého Václava. Hudba však k Loretě patřila už dříve. V 18. století zdejší hudebník zastával jeden z nejprestižnějších pražských hudebních postů a v kryptě pod kostelem byl pohřben také skladatel Antonín Mořic Taubner.
Pražské slunce a dary vděčnosti
Velkým lákadlem návštěvy je Loretánská klenotnice. Její sbírku tvoří především dary věnované Panně Marii Loretánské z vděčnosti nebo jako poděkování za vyslyšené prosby. K vidění jsou bohoslužebné předměty, relikviáře, koruny, šperky, domácí oltáříky, řezby ze slonoviny i další cennosti. Podle správců Lorety jde vedle svatovítského pokladu o největší a nejcennější chrámový poklad v českých zemích. Převážná část souboru pochází z 16. až 19. století.
Nejznámějším exponátem je diamantová monstrance zvaná Pražské slunce. Ve Vídni vznikala v letech 1695 až 1699 a zdobí ji 6 222 diamantů. Pozornost si zaslouží také ebenový domácí oltářík se stříbrným výjevem Narození Páně nebo pozdně středověký kalich z roku 1510, který představuje výjimku mezi převážně barokními díly.
Krypta, jubileum a praktická návštěva
Součástí trasy je i kopie krypty dobrodinců pod kostelem Narození Páně. Skutečná krypta byla znovu objevena v roce 2011 po více než dvou stoletích. Její malby z roku 1664 připomínají smrt, pomíjivost a vzkříšení. Hlavní scéna Vzkříšení Lazara vznikla podle Rembrandtova leptu, a to ještě za umělcova života.
Rok 2026 přináší Loretě jubileum 400 let od položení základního kamene. Od 25. března do 1. listopadu se koná výstava SANCTUARII LAURETANI THEATRUM – Z lorety do lorety, která představuje loretánská místa v Čechách a na Moravě a přibližně čtyři desítky zapůjčených děl. Návštěva tak může být příležitostí poznat nejen pražský areál, ale i širší příběh tohoto poutního fenoménu.
Loreta se nachází na Loretánském náměstí 7. Běžná prohlídka zabere zhruba hodinu, s audioprůvodcem déle. Areál bývá otevřen každý den, konkrétní časy a program koncertů zvonohry či varhan je však vhodné před cestou ověřit. Z tramvajové zastávky Pohořelec vede k Loretě pohodlná cesta z mírného kopce.