Jen málokterá pražská památka v sobě spojuje tolik vrstev jako Strahovský klášter. Na místě naproti Pražskému hradu se během staletí vystřídaly románské, barokní i klasicistní stavební podoby a klášter se stal významným centrem vzdělanosti. Dodnes zde působí Královská kanonie premonstrátů, jejichž přítomnost je s areálem spojena od roku 1143.
Pro návštěvníka je Strahov zajímavý také tím, že nejde o jedinou budovu, ale o rozsáhlý historický celek. Patří k němu bazilika Nanebevzetí Panny Marie, kostel svatého Rocha, kanonie, hospodářské objekty, brány, nádvoří, zahrady i někdejší pivovar. Část areálu je volně přístupná, za knihovnou, galerií a historickými prostorami se však vstupuje v rámci návštěvnických okruhů.
Klášter, který prošel zvraty českých dějin
Počátek stavebního záměru se spojuje už s rokem 1140, samotná kanonie byla založena o tři roky později. První řeholníci přišli z porýnského Steinfeldu. Název Strahov bývá vykládán od staročeského slovesa „strahovati“, tedy strážit. Poloha na návrší naproti Pražskému hradu ostatně významu místa dobře odpovídala.
Po požáru v roce 1258 vznikla na místě starších, pravděpodobně dřevěných staveb románská budova. Klášter ale opakovaně čelil válečným pohromám a plenění. Zasažen byl v letech 1278, 1306 i 1420, po husitských válkách zůstal opuštěný a jeho obnova zabrala přibližně 150 let.
Významnou postavou novodobějšího rozvoje byl opat Jan Lohelius, který stál v čele kláštera v letech 1586 až 1612. Opat Kašpar Questenberg pak roku 1627 nechal ze saského Magdeburku přenést ostatky svatého Norberta, zakladatele premonstrátského řádu. Ani další staletí však nebyla klidná. Po vpádu švédských vojsk v roce 1648 část zdejších knihovních sbírek odvezli vojáci na sever Evropy.
Barokní sály jako pokladnice vzdělanosti
Největším magnetem Strahova je knihovna. Uchovává více než 300 000 svazků, přibližně 3 500 rukopisů a téměř 1 800 prvotisků. Kromě knih zahrnují sbírky také archiválie, grafiky, kresby, glóby a další historické předměty.
Nejznámější prostory představují Teologický a Filozofický sál. Teologický sál vznikl v 70. letech 17. století za opata Jeronýma Hirnhaima a jeho výzdobu vytvořil premonstrát Siard Nosecký. Filozofický sál byl budován v letech 1782 až 1797 za opata Václava Mayera. Monumentální stropní malbu zde vytvořil Franz Anton Maulbertsch a část mobiliáře pochází ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma.
Při běžné návštěvě je však důležité počítat s jedním omezením: do samotných knihovních sálů se nevstupuje mezi regály. Návštěvníci do nich nahlížejí z vyhrazeného prostoru, aby se historický fond chránil mimo jiné před zvýšenou vlhkostí. Součástí okruhu bývá také kabinet kuriozit, expozice o dějinách knihovny, ukázky starých knih, faksimile rukopisů a prvotisků nebo sbírka glóbů.
Co si při návštěvě nenechat ujít
Společný návštěvnický okruh obvykle propojuje knihovnu, galerii a historické prostory kláštera. Samostatně lze navštívit také knihovnu. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie není součástí společného okruhu, proto je dobré rozlišovat mezi prohlídkou placených objektů a volnou návštěvou areálu.
Bez vstupenky je možné projít část nádvoří a zavítat do klášterních zahrad. V areálu nechybí ani občerstvení, obchod a další služby. Návštěvnické objekty bývají podle aktuálních údajů otevřené denně od 9 do 17 hodin, přičemž poslední vstupy a prodej vstupenek končí dříve. Aktuální ceny a případné změny je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit.
Pokladna se nachází u hlavní brány v kostele svatého Rocha na adrese Strahovské nádvoří 132/1. Do návštěvnických prostor není dovoleno vnášet tašky a batohy větší než formát A4; odložit je lze v infocentru. Bezbariérový přístup je podle návštěvního řádu zajištěn především k výstavám v suterénu, vstup do dalších částí je možné předem domluvit.
Archeologické stopy pod dnešním areálem
Strahov není pozoruhodný jen tím, co je vidět nad zemí. Archeologický výzkum v prostoru knihovního dvora odhalil pozůstatky raně a vrcholně středověkých konstrukcí a terénů. Na některých místech se dochovaly také stopy předklášterního pohřebiště z 9. a 10. století.
Klášter připomíná i složitější kapitoly 20. století. Po zrušení řádů a kongregací v Československu v roce 1950 byla knihovna začleněna do Památníku národního písemnictví a další sbírky se rozdělily mezi státní instituce. Po roce 1989 se objekty a část zabaveného majetku začaly vracet premonstrátům. Dnešní návštěva tak není jen setkáním s krásnou architekturou, ale také s místem, které po staletí uchovávalo paměť, vzdělání i vlastní identitu navzdory opakovaným dějinným otřesům.