Na první pohled nepůsobí jako klasický pomník básníka. V Chotkových sadech na Hradčanech se před návštěvníkem otevírá tmavé skalisko s jeskyní, vodními prvky a bílými mramorovými postavami. Teprve nahoře, na vrcholu kamenné kompozice, se objevuje bronzový medailon Julia Zeyera. Památník tak připomíná spíše romantickou zahradní scénu nebo kamenné divadlo než tradiční sochu na podstavci.
Literatura ukrytá ve skále
Pomník byl slavnostně odhalen 16. září 1913. Jeho autorem byl sochař Josef Mauder, Zeyerův blízký přítel, který se rozhodl převést spisovatelův svět do prostoru. Model vznikl už v roce 1902, samotná realizace však trvala déle.
Mohyla je složena z více než sta žulových balvanů. Uvnitř umělé jeskyně stojí bílé mramorové figury vytesané v tyrolském Laasu. Nejde o náhodně zvolené dekorace: představují hrdiny a hrdinky ze Zeyerových děl. Návštěvník tu najde Paskalinu, Kazi, Tetu, Libuši, Radúze a Mahulenu i bratry Amise a Amila. Jejich rozmístění vytváří téměř scénickou kompozici, v níž se literární příběhy mění v obraz.
Na zadní straně pomníku je deska s názvy vybraných děl, mezi nimiž jsou Vyšehrad, Radúz a Mahulena, Sulamita nebo Legenda z Erinu. Bronzový portrétní medailon na vrcholu pak připomíná samotného autora a doplňuje symbolický celek.
Od bronzové sochy k romantické scenérii
Vznik pomníku podpořil mecenáš Josef Hlávka krátce po Zeyerově smrti. Původně dával přednost tradičnímu bronzovému portrétu, Mauder však prosadil podstatně odvážnější řešení. Místo jediné postavy vznikla krajina, která měla Zeyerovu tvorbu nejen připomínat, ale také ji návštěvníkovi obrazně zpřítomnit.
Původní kompozice zahrnovala potok, kaskádu, jezírko a můstky. Voda byla podle památkových materiálů přiváděna potrubím z hradní štoly Světluška. Právě spojení balvanů, jeskyně, vegetace a vody dává místu charakter zahradní atrakce, která se v pražském veřejném prostoru jen tak neopakuje.
Na financování se podílela také zahradní slavnost v Královském letohrádku v roce 1902. Po smrti Františka Ladislava Riegra pomohl s přepravou žulových balvanů Jan z Lichtenštejna, který zajistil jejich dopravu z lomu u Říčan. Josef Hlávka se slavnostního odhalení nakonec nedožil.
Údajná inspirace z Versailles
Neobvyklé pojetí pomníku bývá spojováno s Apollonovou lázní, respektive Apollonovou grottou ve Versailles. Tamní romantická zahradní architektura mohla Mauderovi nabídnout předobraz pro práci s umělou skálou, jeskyní a vodou. Je však namístě opatrnost: dostupné odborné materiály tuto souvislost uvádějí jako připisovanou inspiraci, nikoli jako jednoznačně doložené autorovo vyjádření.
Právě v tom spočívá jeden z půvabů památky. Pomník lze číst jako secesní sousoší, literární památník i krajinářskou kompozici. Každý z těchto pohledů odhalí jinou část jeho významu.
Skrytý monument u Pražského hradu
Pomník stojí ve východní části Chotkových sadů poblíž Letohrádku královny Anny. Ačkoli se běžně označuje jako hradčanský, přesněji se nachází v katastru Hradčan a administrativně spadá pod Prahu 1. Je součástí veřejně přístupného parku, takže jeho návštěvu lze snadno spojit s procházkou v okolí Pražského hradu a Královské zahrady.
Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka a od roku 1999 náleží k Národní kulturní památce Pražský hrad. V září 2025 Správa Pražského hradu oznámila první komplexnější opravu po více než sto letech. Restaurátorské práce se měly týkat kamenné části, mramorových figur, jezírka, zlacených nápisů i bronzového medailonu. Vzhled vodních prvků a případná omezení přístupu se proto mohou v čase měnit.
Největší hodnotou Zeyerova pomníku je jeho schopnost překvapit. Kdo čeká bustu nebo osamělou sochu, objeví místo, kde se literatura setkává se zahradní architekturou a sochařstvím. V tichém zákoutí Chotkových sadů tak vzniklo dílo, které není třeba pouze obejít a vyfotografovat – stojí za to prohlédnout si jeho postavy, symboly i promyšlenou scénu jako celek.