Potštejnský hrad měl být podle pověsti plný zlata. Právě víra v poklad loupeživého rytíře Mikuláše z Potštejna přivedla v 18. století Jana Antonína Harbuvala Chamarého k dlouhým a ničivým výkopům. Zřícenina nad obcí Potštejn tak přišla o další část své podoby – a legenda se stala jednou z nejsilnějších kapitol její historie.
Hrad loupeživého rytíře
Hrad vznikl na výrazném kopci nad levým břehem Divoké Orlice nejspíše na konci 13. století. Založili jej příslušníci západočeského rodu Drslaviců. Na počátku 14. století se mezi jeho držiteli objevují Procek z Potštejna a jeho syn Mikuláš, který se později stal hlavní postavou místních příběhů.
Mikuláš z Potštejna se dostal do konfliktu s králem Janem Lucemburským. Prameny i pozdější tradice jej líčí jako loupeživého rytíře, jehož moc bylo nutné zlomit vojenskou silou. Roku 1339 proto proti hradu vytáhl markrabě Karel, budoucí císař Karel IV. Potštejn odolával devět týdnů, nakonec však padl a byl pobořen. Podle tradičního vyprávění Mikuláš zahynul pod zřícenou věží.
Od pevnosti k romantické zřícenině
Hrad měl pro panovníka strategický význam, a tak byl ve 14. století obnoven. V dalších desetiletích často měnil držitele, protože jej panovníci zastavovali. Výraznou proměnou prošel po roce 1495, kdy jej získal Vilém z Pernštejna. Za Pernštejnů se uskutečnila rozsáhlá pozdně gotická až renesanční přestavba.
Rozlehlý areál je rozdělen na předhradí a hradní jádro. Východní část chránila kamenná hradba, západní jádro odděloval hluboký příkop. Návštěvník dnes uvidí také pozůstatek okrouhlého bergfritu, val na přístupové straně a několik bran. Zřícenina přitom není jen působivou kulisou: archeologické nálezy, například zlomky středověké keramiky, připomínají každodenní život lidí, kteří zde po staletí pobývali.
Poklad, který změnil osud hradu
V 17. století Potštejn postupně ztrácel obytnou funkci a začal pustnout. O století později však znovu přitáhl pozornost. Jan Antonín Harbuval Chamaré zde v letech 1747 až 1782 hledal údajné bohatství loupeživého Mikuláše. Nešlo o několik náhodných sond – na hradě nechával kopat a budovat štoly. Poklad se nikdy nepodařilo spolehlivě doložit, výkopy ale narušily areál a přispěly k jeho zkáze.
S hledáním pokladu se spojuje také obtížně čitelný pozdně gotický nápis na kamenném kvádru ve východním nároží paláce. V 18. století se jeho význam vykládal různě a představa, že jde o návod k nalezení bohatství, patří spíše do oblasti legend než ověřené historie.
Pověst později zpracoval Alois Jirásek v novele Poklad, která vycházela od roku 1881. Na její motivy vznikl také film Poklad hraběte Chamaré z roku 1984 v režii Zdeňka Trošky. Moderní archeologický pohled je ovšem střízlivější: existence pokladu po Mikulášovi je považována za velmi nepravděpodobnou, definitivní důkaz o prázdném podzemí však samozřejmě neexistuje.
Výlet za historií i krajinou
Potštejn dnes vlastní obec, která areál zpřístupňuje, udržuje a postupně konzervuje. Prohlídky se konají s průvodcem a jejich součástí je historická expozice ve čtvrté vstupní bráně. V areálu stojí také kaple svatého Jana Nepomuckého z roku 1766, poslední zastavení křížové cesty zvané Boží hrob a pamětní deska připomínající Jiráskův Poklad.
Samotná křížová cesta vznikla kolem roku 1750 z iniciativy Anny Barbory Harbuval ze Chamaré. Začíná v Městečku, vede kolem studánky a Kalvárie až k hradu. Návštěvu zříceniny lze spojit s procházkou podél Divoké Orlice, lipovou alejí nebo s prohlídkou barokního zámku Potštejn v podhradí. Hrad, zámek, křížová cesta a obec tak vytvářejí pozoruhodný historický celek.
Aktuální návštěvní dobu a případná omezení je vhodné před cestou ověřit u obce. Při prohlídce je třeba počítat s nerovným terénem a pohybem mezi dochovanými ruinami. Odměnou je však místo, kde se na jednom kopci potkává středověká moc, romantická legenda, literatura i skutečné stopy každodenního života.