Pražský hrad vznikl podle archeologických a písemných pramenů pravděpodobně kolem roku 880, kdy jej založil kníže Bořivoj. Od 10. století sloužil jako sídlo českých knížat a králů a po vzniku Československa se znovu stal místem spojeným s hlavou státu. Právě tento dlouhý příběh dělá z Prahy město, kde se dějiny neukrývají jen v muzeích, ale tvoří kulisu každodenního života.
Národní kulturní památka představuje nejvyšší stupeň ochrany kulturních památek v českém systému. Jde o místa mimořádného významu, která za národní kulturní památky prohlašuje vláda. Pražský výběr je přitom mnohem širší než několik nejznámějších dominant. Následující místa proto představují výběr toho nejzajímavějšího, nikoli úplný katalog.
Pražský hrad: centrum moci i vrstevnatá památka
Areál Pražského hradu stojí za návštěvu nejen kvůli své reprezentativní úloze, ale také pro množství staveb a příběhů, které se zde potkávají. K nejvýraznějším patří katedrála svatého Víta, bazilika svatého Jiří a Starý královský palác. Návštěvnické okruhy mohou zahrnovat také Zlatou uličku s věží Daliborkou, Obrazárnu Pražského hradu, Jízdárnu nebo Královskou zahradu.
Zlatá ulička vznikla po vybudování nového severního opevnění na konci 15. století. Její malé domky obývali hradní střelci, čeleď i zlatníci a poslední obyvatelé se odstěhovali v roce 1953. Dnes několik domků přibližuje každodenní život v uličce během její přibližně pět set let dlouhé historie.
Hrad je významný také jako archeologické naleziště. Výzkumy zde doložily například kostel Panny Marie z konce 9. století, označovaný za nejstarší křesťanský kostel v areálu, nebo pohřebiště přemyslovských knížat u kláštera svatého Jiří. Před cestou je vhodné ověřit aktuální návštěvnický režim, protože některé prostory mohou být dočasně uzavřeny. K areálu se lze dostat například tramvajemi 22 a 23 na zastávku Pražský hrad.
Vyšehrad, Karlův most a Staroměstské náměstí
Druhou výraznou historickou dominantou nad Vltavou je Vyšehrad. Jeho poloha, opevnění a výhledy připomínají, že Praha nevyrůstala kolem jediného centra. Spolu s Pražským hradem vytváří dvojici míst, která pomáhají pochopit vývoj města i jeho vztah k řece.
Karlův most pak po staletí spojuje Staré Město s Malou Stranou. Není jen působivou stavební památkou, ale také přirozenou pěší trasou mezi několika dalšími významnými místy. Na východním konci se otevírá cesta ke Staroměstskému náměstí, jeho historickým domům a Staroměstské radnici. Právě zde se dobře ukazuje, že hodnotu Prahy netvoří pouze jednotlivé budovy, ale také náměstí, uliční síť, historická parcelace a panorama nad Vltavou.
Od kláštera k národní kultuře
Anežský areál nabízí jiný typ zážitku než velké městské dominanty. Dochované prostředí bývalého kláštera připomíná středověké dějiny Prahy a zároveň hostí kulturní program Národní galerie Praha. Před návštěvou je dobré ověřit aktuální podobu expozic a návštěvnického provozu.
Vývoj pražské architektury lze sledovat také na stavbách spojených s národní kulturou 19. století. Národní divadlo a Národní muzeum představují významné symboly doby, kdy se architektura stávala výrazem společenských a kulturních ambicí. Národní muzeum navíc stojí na trase, která může navázat na procházku od Hradu přes Karlův most a Staroměstské náměstí.
Praha jako celek: památka na seznamu UNESCO
Historické centrum Prahy je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Zahrnuje Staré Město, Malou Stranu, Nové Město a další historické části. Mezi jeho nejcennější prvky patří Pražský hrad, katedrála svatého Víta, Karlův most, Valdštejnský palác, Staroměstské náměstí nebo Staronová synagoga.
UNESCO zde nehodnotí jen jednotlivé stavby, ale také urbanistický vývoj trvající více než tisíc let. Pro návštěvníka to znamená, že Praha se nejlépe poznává pěšky: v souvislostech mezi dominantami, řekou, ulicemi a veřejnými prostranstvími. K pražským národním kulturním památkám patří také areál Bílé hory s letohrádkem Hvězda nebo památník protifašistického odboje v Kobylisích. Připomínají, že zdejší dědictví nekončí u středověku a baroka, ale zahrnuje i příběhy okupace, odboje a moderních českých dějin.
Protože jsou památky rozptýlené po celé Praze, nemají společnou adresu ani jednotný návštěvnický režim. U hradních objektů, muzeí, galerií a sakrálních staveb se mohou měnit otevírací doby, vstupy i podmínky návštěvy. Aktuální informace je proto vhodné ověřit přímo u konkrétního provozovatele.