Nejzajímavější na Příšovicích je, že za lidovou architekturou nemusíte do uzavřeného skanzenu. Historické usedlosti stojí přímo v obci a dodnes tvoří součást její běžné zástavby. Nejvýrazněji se tu dochovaly Bičíkův statek čp. 11, Holánův statek čp. 23 a Maškova chalupa neboli Maškův statek čp. 3.
Společně představují cennou ukázku pojizerské lidové architektury. Na první pohled zaujmou roubené stěny, patra nesená podstávkami, dlouhé pavlače, zděné hospodářské trakty a výrazně zdobené lomenice. Každý z objektů má přitom trochu jiný příběh i podobu.
Bičíkův statek připomíná starý grunt
Bičíkův statek patří k nejcennějším památkám v obci a jako nemovitá kulturní památka je chráněn od roku 1958. Podle regionálních údajů mohl stát na svém místě už před rokem 1600. Dnešní areál tvoří roubená obytná část, zděný hospodářský trakt s klenutými chlévy, roubené patro přístupné z pavlače a roubená stodola, jejíž vznik se předpokládá na přelomu 18. a 19. století.
Výrazným prvkem je také zděná brána datovaná rokem 1804. Celek tak dobře ukazuje, jak se na venkovském statku spojovaly obytné a hospodářské funkce. Nešlo jen o dům k bydlení, ale o promyšlený provoz, v němž měly své místo chlévy, stodola, sýpka i přístupová brána.
Posledním hospodářem byl Václav Bičík. V roce 1984 statek prodal obci Příšovice a o patnáct let později přešly do obecního vlastnictví také polnosti, které k usedlosti náležely. Bičíkův statek je tak zároveň příkladem památky, jejíž další osud pomohla zajistit místní samospráva.
Holánův statek přežil plánovanou demolici
Historie Holánova statku sahá nejméně do roku 1559, kdy je jako jeho majitel uváděn Jiří Nohýnek. Přibližně tři staletí zde s menší přestávkou hospodařil rod Žďárských. Označení Holánův statek se vžilo podle Emila Holána, který na něm hospodařil od roku 1922.
Obytný dům vznikl přibližně kolem roku 1800. Přední část je roubená, zatímco zadní trakt se zděnými hospodářskými prostory tvoří kontrast k dřevěné konstrukci. Obytné patro podpírají české podstávky, typický prvek zdejšího stavebního typu.
Osud usedlosti ve druhé polovině 20. století ukazuje, jak snadno mohla historická zástavba ustoupit moderní výstavbě. Holánovu statku hrozila demolice kvůli budování panelového sídliště. Zachránit se podařilo samotný objekt, nikoli však celý původní areál – zmizela stodola, zahrada i polnosti. Dnes je statek v soukromých rukou a jeho okolí vytváří pozoruhodný kontrast mezi tradičním venkovským domem a poválečnou zástavbou.
Maškova chalupa a zdobená lomenice
Maškova chalupa, uváděná také jako Maškův statek, pochází patrně z první třetiny 19. století. Na pavlači se objevuje datace 1818 a stabilní katastr z roku 1843 zachycuje usedlost jako trojstranný statek se špýcharem nebo výměnkem a stodolou.
Patrová roubená stavba má středovou klenutou síň, zděné chlévy a dlouhou pavlač. Pozornost si zaslouží profilované podstávky a především lomenice zakončená šindelovým kabřincem. Podle dochovaných informací se objekt zachoval v autentickém stavu, včetně pozůstatků původního otopného zařízení. I Maškova chalupa je vedena jako nemovitá kulturní památka.
Historické domy v živé obci
Příšovice tímto výčtem nekončí. Za pozornost stojí také bývalá kovárna Šťastných čp. 40, rovněž nemovitá kulturní památka. Obec uvádí v Příšovicích celkem pět státem chráněných historických objektů a další dokumentované stavby zachycuje také památková evidence.
Při procházce lze sledovat, jak jednotlivé části usedlostí fungovaly: roubené obytné světnice, podstávky podpírající patro, pavlače, zděné chlévy, stodoly a brány. Právě tato čitelnost původního uspořádání dává Příšovicím jejich kouzlo. Památky nejsou izolované za plotem skanzenu, ale setkávají se s dnešní obcí, silnicemi, novějšími domy i panelovým sídlištěm.
Objekty jsou rozmístěné v intravilánu obce a některé jsou v soukromém vlastnictví. Návštěvník by proto měl zůstat na veřejných komunikacích a na pozemky vstupovat jen se svolením. Případnou prohlídku Bičíkova statku je vhodné předem ověřit u obce, protože starší informace o návštěvním režimu nemusí být aktuální. Příšovice lze navíc využít jako výchozí bod pro pěší nebo cyklistické výlety v Pojizeří, například směrem k vodním plochám Malý a Velký Písečák.