Nejzajímavější obraz v sedloňovském kostele možná vznikl kvůli lidské zapomnětlivosti. Nad hlavním oltářem visí rozměrné zobrazení Všech svatých a místní tradice vypráví, že si sedloňovský konšel cestou k malíři nemohl vzpomenout, kterou světici měl nechat namalovat. Objednal proto obraz všech svatých s tím, že hledaná světice mezi nimi jistě bude. Jde o půvabnou pověst, nikoli o doloženou historickou událost, k atmosféře kostela však patří stejně jako jeho barokní interiér.
Nový chrám vyrostl jinde než původní kostel
Dnešní jednolodní kostel Všech svatých byl postaven v letech 1709 až 1711. Na první pohled zaujme vysoká hranolová věž a klidné zasazení do horské obce. Stavitelé přitom nový kamenný chrám neumístili přesně tam, kde stával jeho předchůdce. Dřevěný kostel z roku 1578 se nacházel v dolní části Sedloňova, přibližně půl kilometru po proudu potoka.
Do novostavby se přenesla část vybavení ze staršího kostela. Díky tomu v ní vedle barokní podoby přežívá i paměť předchozího chrámu. V pravé boční kapli stojí oltář svaté Markéty a obraz této světice byl podle obecních historických údajů pořízen už roku 1690. Kostel je sice zasvěcen Všem svatým, zdejší poutní slavnost se však tradičně váže ke svátku svaté Markéty.
Barokní interiér a obraz všech svatých
Vnitřek kostela je cenný především jako celek, v němž se setkává barokní stavba se starším mobiliářem. Hlavní oltář doplňuje zmíněný rozměrný obraz Všech svatých, boční kaple připomíná původní dřevěný chrám a zasvěcení svaté Markétě dává místu osobitý duchovní charakter.
Ke kostelu patří také hřbitov s ohradní zdí a vstupními branami. Naproti chrámu stojí roubená fara. Oba objekty podle obce tvoří architektonický celek a jsou chráněnými kulturními památkami. Z farní předsíně se navíc otevírá průhled hlavním vchodem v ose směrem k oltáři kostela. I samotné okolí tak stojí za pozornost, protože ukazuje tradiční propojení sakrální stavby, hřbitova a venkovské zástavby v Orlických horách.
Zvony, které umlčely světové války
Proměnlivé dějiny obce se výrazně propsaly do osudu zdejších zvonů. Z původního dřevěného kostela byly do nového chrámu přeneseny dva zvony – menší z roku 1540 a větší z roku 1613. Na hlavní věži bývaly původně tři zvony, další byl zavěšen na sanktusní věžičce nad kněžištěm.
Za první světové války byly zvony zrekvírovány. Ve dvacátých letech se podařilo pořídit nové, ale během druhé světové války přišla další konfiskace. Zvony tak nebyly jen součástí bohoslužeb a místního rytmu, ale také připomínkou toho, jak válečné události zasahovaly do každodenního života i zdánlivě vzdálených horských obcí.
Nový zvonový soubor se začal rodit po změně poměrů. V roce 1992 byly pořízeny dva zvony v dílně Leticie Dytrychové v Brodku u Přerova. Zvon Všech svatých zaplatili vysídlení němečtí rodáci, zatímco na zvon svaté Markéty přispěli obyvatelé Sedloňova. Sbírku inicioval Josef Ježek a oba zvony vysvětil tehdejší královéhradecký biskup Karel Otčenášek. V jejich návratu do věže se tak symbolicky potkaly dvě skupiny lidí spojené s historií obce.
Co vědět před návštěvou
Kostel je dnes veden jako filiální, dříve farní, chrám Římskokatolické farnosti Bystré v Orlických horách. Při plánování návštěvy je ale namístě ověřit aktuální stav. Obecní informace uvádějí, že interiér je již několik let uzavřen kvůli statické poruše ve stropu, zatímco biskupský katalog eviduje pravidelnou bohoslužbu každou čtvrtou neděli v měsíci. Údaje se tedy mohou lišit podle data aktualizace a bez předchozího ověření nelze přístup do kostela zaručit.
Zvenčí lze vnímat kostel jako součást památkově cenného areálu s hřbitovem, branami a roubenou farou. Kdo přijede do Sedloňova, měl by si kromě samotné stavby všimnout i vztahu mezi kostelem a okolní obcí. Právě v tomto spojení barokní architektury, starého vybavení, místních pověstí a historie zvonů spočívá hlavní kouzlo zdejší památky.