Jen málokteré místo v Praze v sobě spojuje secesní architekturu, dějiny psychiatrie, léčbu alkoholismu, literární inspiraci a lesní divadlo. Šimsovo sanatorium v Dolní Krči takovým místem je. Historický areál v ulici Sulická vznikal jako lázně, za doktora Jana Šimsy se proměnil v nervové sanatorium a později sloužil jako nemocnice, útulek pro matky a děti, kojenecký ústav i centrum dlouhodobé péče.
Od krčských lázní k sanatoriu Vita Nova
Počátky areálu sahají do roku 1893. Emil Pavlikovský tehdy nechal pro své lázně vybudovat objekty s názvy Radost a Rozkoš. Později přibyly také vily Orient a Inka. Jižní svah nad údolím Kunratického potoka nabízel klid, vzduch a dostatek prostoru pro parkové zdravotnické zařízení.
Roku 1901 areál zakoupil psychiatr MUDr. Jan Šimsa. Zřídil zde sanatorium zaměřené na nervové a duševní choroby, které bylo určeno především movitější klientele. Jednotlivé vily umožňovaly rozdělit pacienty podle pohlaví, závažnosti potíží i společenského postavení. K dispozici byly pokoje různé úrovně a také rozsáhlý park, jenž měl být součástí léčebného prostředí.
Nejvýraznější stavbou se stala hlavní budova Vita Nova, tedy Nový život. Podle návrhu architekta Bohuslava Černého vznikla kolem let 1909 až 1910. Dvoupodlažní objekt s mansardovou střechou doplňuje zvýšená střední část s věžičkou, pavlač, kulaté arkýře a bohatá secesní výzdoba. Společně s vilami Radost, Rozkoš, Orient, Inka a Naďa, vrátnicí, altány, fontánou a parkem tvoří areál, který je dnes evidován jako kulturní památka.
Doktor, který spojoval medicínu s neobvyklými tématy
Jan Šimsa patřil k průkopníkům psychoterapie v českém prostředí a od 90. let 19. století se intenzivně zabýval také alkoholismem. Už v roce 1895 publikoval práci věnovanou alkoholismu a léčebným ústavům pro pijáky. V sanatoriu prosazoval abstinenci, pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu a zdravější životosprávu. Pacienti zde podstupovali rovněž tehdejší fyzikální procedury, například léčbu elektrickou, světelnou, kyslíkovou nebo horkovzdušnou.
Šimsův záběr však přesahoval běžnou psychiatrii. Zajímal se o hypnózu a sugesci, četl a vydával práce o takzvaných záhadných jevech a věnoval se parapsychologii. Ve své publikaci o mediálních jevech zaznamenával dobová svědectví o údajných paranormálních událostech, včetně zpráv o kamenech padajících z nebe. Nešlo o vědecky prokázané jevy, ale o součást tehdejšího zájmu o hranice lidské psychiky, média a neznámé síly.
Váchalův doktor Řimsa a krčské lesní divadlo
Šimsova osobnost zaujala také výtvarníka a spisovatele Josefa Váchala. Ten si skutečného psychiatra vypůjčil jako předobraz doktora Řimsy v satirickém Krvavém románu. Sanatorium Vita Nova se v literární nadsázce proměnilo v ústav Mors vetera, tedy Stará smrt. Váchalova podoba samozřejmě není dokumentárním portrétem, ale karikující fikcí, která přesto zachovala stopu skutečné krčské postavy.
Šimsa podporoval také kulturní život v okolí. Přispěl ke vzniku Lesního divadla v Krči, které bylo roku 1913 vybudováno na pozemcích statkáře Tomáše Welze nedaleko sanatoria. První představení zde sehrál soubor Vlast pod Šimsovým vedením. Z původně ochotnické scény se později stalo významné místo s amatérskými i profesionálními inscenacemi. Historický areál dnes obnovuje stejnojmenný spolek.
Od nemocnice k dnešnímu centru KOMPAS
První světová válka znamenala pro soukromé sanatorium útlum a po válce se Šimsovi nepodařilo obnovit původní provoz. Areál následně přešel do veřejné péče. Dne 6. listopadu 1922 zde zahájila činnost nemocnice a útulek spolku Československé ochrany matek a dětí. Zařízení poskytovalo péči matkám i dětem, včetně bezplatných míst pro opuštěné kojící ženy. Součástí pobytů byla také výuka péče o dítě.
Meziválečný provoz byl rozsáhlý. V areálu fungovaly mimo jiné dětská léčebna, ozdravovna, izolace, mateřská škola, poradna, laboratoř, rentgen, elektroléčba, operační sál a mléčná kuchyně. Od roku 1923 zde působila také Škola péče o matku a dítě, která během přibližně tří desetiletí připravila kolem dvou tisíc žen pro práci v domácnostech a nemocnicích.
Kolem roku 1950 se zařízení proměnilo v kojenecký ústav. Později se péče rozšířila i na děti s postižením a kombinovanými zdravotními potížemi. Od ledna 2025 areál prochází další proměnou na Centrum komplexní a dlouhodobé péče o děti a rodinu KOMPAS při Fakultní Thomayerově nemocnici. Centrum propojuje zdravotní, sociální, rehabilitační a psychologickou pomoc; využívá přitom historické části Vita Nova a Orient.
Šimsovo sanatorium není běžně přístupnou turistickou památkou. Jde o fungující zdravotnický a sociální areál s hlídaným vstupem, proto je třeba případnou návštěvu či fotografování předem domluvit. Z veřejných komunikací lze vnímat především výraznou secesní budovu a parkové zasazení. Procházku je možné spojit s návštěvou okolního Krčského lesa a Lesního divadla. Právě v tomto propojení architektury, péče, přírody a kultury spočívá jedinečnost místa, které nezaniklo, ale stále mění svou roli.