Jen málokteré místo dokáže na malém prostoru tak přesvědčivě vyprávět o minulosti českého venkova jako areál kostela ve Slavoňově. Roubená stavba z roku 1553 se dochovala v mimořádně celistvé podobě a dodnes ji obklopují historická zvonice, márnice, ohradní zeď i prostor bývalého hřbitova. Celek působí spíše jako uzavřený příběh než jako samostatná památka.
Kostel svatého Jana Křtitele najdete v jádru obce, přibližně čtyři kilometry od Nového Města nad Metují. V roce 2014 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou. Jeho hodnota nespočívá pouze v tom, že jde o dřevěnou sakrální stavbu, ale také v množství dochovaných detailů, které připomínají proměny víry, umění i hospodářství zdejšího kraje.
Renesanční kostel zůstává překvapivě nedotčený
Dnešní kostel vznikl v 16. století jako roubená renesanční stavba. Má obdélnou loď a užší presbytář zakončený polygonálně, který doplňují opěráky. Součástí objektu je také sakristie a dvojice protilehlých gotických portálů. V roce 1705 přibyla předsíň se schodištěm na kruchtu, tedy vyvýšenou část určenou mimo jiné pro hudebníky.
Na první pohled zaujme především dřevo, z něhož je kostel vystavěn. Při bližším pohledu však vynikne propracovanost celé konstrukce i výzdoby. Stavba si uchovala velmi intaktní podobu, a návštěvník tak může vnímat prostor podobně jako lidé před staletími. Nejde přitom o strohou venkovskou kapli. Interiér je plný barev, obrazů a řezbářských detailů.
Malby spojují biblické příběhy s dějinami kraje
Výmalba kostela vznikala postupně od 16. do 18. století a má výrazný lidový charakter. Na pažení kruchty se objevují například Alžběta a Zachariáš, rodiče svatého Jana Křtitele, nebo svatý Martin na bílém koni. Právě svatému Martinovi byl kostel původně zasvěcen. Dnešní patrocinium svatého Jana Křtitele připomíná nápis na hlavním oltáři, spojovaný s rokem 1683.
Zajímavým svědectvím o náboženských dějinách regionu je kalich na příčném trámu mezi lodí a presbytářem. Upozorňuje na utrakvistickou minulost kostela. Na stejném trámu jsou vyobrazeni apoštolové a také Kristus padající pod křížem.
Malby však nemluví jen o biblických událostech. Některé výjevy zachycují těžbu železné rudy v Bohdašíně a v okolí Nového Hrádku i její zpracování na novohrádeckém hamru. Kostel se tak stává neobvyklým obrazovým záznamem života v krajině, kde vedle zemědělství hrálo roli také hornictví a zpracování železa.
Zvonice, márnice a hřbitov tvoří jeden celek
Kostel není možné správně vnímat bez staveb, které jej obklopují. Zvonice fortifikačního typu je podle dostupných údajů původní a starší než dnešní kostel; některé podklady její vznik kladou přibližně k roku 1555. Přesné datování se proto uvádí opatrně. Její robustní podoba připomíná, že zvonice v minulosti nemusely sloužit jen k zavěšení zvonů, ale mohly mít i obranný charakter.
Další výraznou součástí areálu je roubená márnice čtvercového půdorysu z 18. století. Společně s ohradní zdí, kamenným pilířem s ukřižovaným Kristem a bývalým hřbitovem vytváří kompaktní prostor, který se dochoval jen s malými zásahy. Právě tato celistvost odlišuje Slavoňov od památek, u nichž zůstala zachována pouze samotná budova kostela.
Co si prohlédnout při návštěvě
V interiéru stojí za pozornost dřevěná křtitelnice ve stylu lidového baroka ze 17. století, kazatelna, historické varhany i vyřezávané prvky. Původní malby prošly restaurováním v letech 1970 až 1973. Prohlídka tak nabízí nejen pohled na starou roubenou architekturu, ale i setkání s řemeslem, které dokázalo spojit praktickou konstrukci s výraznou výtvarnou výzdobou.
Kostel nebývá podle dostupných informací běžně otevřený jako trvale přístupná památka. Zájemci o prohlídku interiéru by si proto měli návštěvu předem domluvit na faře; někdy je možné nahlédnout také přes uzamčenou mříž. Aktuální časy bohoslužeb a možnosti návštěvy je vhodné ověřit přímo u farnosti.
Pro cestu lze využít GPS souřadnice 50°20′35,028″ N, 16°11′51,762″ E. Slavoňovský kostel se dobře hodí jako zastávka při poznávání Nového Města nad Metují a okolní krajiny. Nečeká tu okázalá monumentální stavba, ale o to cennější setkání s památkou, v níž se dodnes čitelně propojují dějiny obce, víry, lidového umění i železářství.