Jen málokterý pražský rod zanechal tak rozmanitou stopu jako Odkolkové. Jejich jméno najdeme u malostranských mlýnů, v historii pražského pekařství, na industriálních stavbách ve Vysočanech i v názvech ulic a zahrad. Zároveň jde o příběh pozoruhodného mizení: některé budovy se proměnily v kulturní místa, jiné přežívají jen v částech a rodové hrobky už nelze vždy snadno dohledat.
Na Kampě začal příběh mlýna a pekárny
František Serafín Odkolek přišel do Prahy roku 1840 a stal se mlynářem v Sovových mlýnech na Kampě. Po smrti Františka Trödla podnik převzal a v roce 1850 byla zapsána firma František Odkolek. Název Sovovy mlýny odkazuje ke staršímu majiteli Václavu Sovovi z Liboslavě, označení Odkolkovy mlýny se používá pro pozdější období.
Odkolek podnik modernizoval. Roku 1858 se mlýn změnil na parní provoz a přibyla strojovna s komínem. Na úpravách obytného křídla se podíleli architekti Josef Schulz a Josef Zítek. Důležitá byla také vazba na pekárnu. Vlastní mlýn poskytoval mouku pro vlastní výrobu a firma si díky tomu mohla lépe hlídat celý proces od zpracování obilí až po prodej pečiva. Kolem roku 1870 měla v Praze přibližně osm filiálních prodejen.
Areál v lednu 1896 vyhořel. Obnova moderního mlýnského provozu s vysokým komínem už tehdy nedostala od pražského magistrátu povolení. Firma proto využívala pronajaté Novotného a Veselého mlýny, zatímco pekárenský provoz na Kampě pokračoval. Mlýniště později sloužilo mimo jiné jako prostor pro byty a dílny. V roce 1920 je odkoupila pražská obec.
Sovovy mlýny dnes připomínají především umění
Zanedbaný areál se ve 20. století dočkal rekonstrukce a na počátku nového tisíciletí se stal sídlem Musea Kampa. Návštěvník tak dnes vstupuje do významného kulturního prostoru, jehož starší vrstvu tvoří právě mlýnská historie. K bývalým mlýnům přiléhá Odkolkovská zahrada, součást parku Kampa. Její historickou opěrnou zeď oddělující Kampu od Vltavy Praha dokončila obnovovat v roce 2023.
Okolí stojí za samostatnou procházku. Od Sovových mlýnů lze pokračovat parkem Kampa podél Čertovky a Vltavy a vnímat, jak těsně tu vedle sebe existují šlechtická sídla, městská zeleň, vodní tok i stopy někdejší výroby. Museum Kampa je veřejnosti běžně přístupné, samotná Odkolkovská zahrada je součástí veřejného prostoru.
Vysočany: továrna, která se mění v novou čtvrť
Další kapitola se odehrává ve Vysočanech. V souvislosti s přeměnou firmy na akciovou společnost vznikl od roku 1912 nový velký mlýn s pekárnou. Projekt připravil vídeňský architekt českého původu Hubert Gessner, žák Otto Wagnera. Areál tvořilo silo, mlýnice, pekárna a administrativní budova. Charakteristický vzhled mu dávaly neomítané šedobílé vápnocementové cihly, geometricky členěné fasády a stupňovitý štít.
Po požáru v roce 1918 se Gessner podílel také na obnově a rozšíření areálu. Památkově hodnotná je zejména administrativní budova parního mlýna a pekáren Odkolek z let 1910 až 1911, považovaná za kvalitní ukázku pražské moderny. Datace jednotlivých částí se však liší podle toho, zda se mluví o administrativní budově, celém areálu nebo pozdějších úpravách.
Po druhé světové válce přešel podnik pod národní správu, byl znárodněn a začleněn do systému Pražských pekáren a mlýnů. Vysočanský pekárenský provoz podle dostupných údajů fungoval až do roku 2005. Dnes areál prochází postupnou přeměnou na rezidenční projekt Vysočanský mlýn. Zachovat se má administrativní budova, část fasády bývalého mlýna a tovární komín. Ve veřejném prostoru vznikla také venkovní sbírka současného umění nazvaná Odkolekce.
Vysočany tak ukazují jiný způsob zacházení s industriálním dědictvím než Kampa. Nejde o jednotně zachovaný historický areál, ale o kombinaci dochovaných fragmentů, novostaveb a postupně se měnícího prostředí. Stavba je v dosahu stanice metra Vysočanská, přístup do jednotlivých částí bývalého areálu však závisí na aktuální fázi revitalizace.
Hrobky, které zůstaly na okraji paměti
Odkolkové patřili ke starým českým vladyckým rodům. Rodopisné prameny rozlišují několik větví, mimo jiné pražskou a roudnickou, proto není správné automaticky spojovat každého pozdějšího nositele jména s Františkem Serafínem Odkolkem. Právě genealogické souvislosti vyžadují oporu v archivních a rodopisných materiálech.
Na Vyšehradském hřbitově se nacházela rodinná hrobka Odkolků. Podle dostupných podkladů byly ostatky Jindřicha Odkolka a jeho matky v 70. letech 20. století exhumovány a zpopelněny v souvislosti s vyzvednutím románského sarkofágu. Jejich další osud měl zůstat nejasný, takže tuto část příběhu je vhodné chápat opatrně a případně ověřit u správy hřbitova či v archivech.
František Serafín Odkolek byl pohřben na Malostranském hřbitově. Ten dnes slouží především jako historické pietní místo, nikoli jako běžně fungující pohřebiště. Když se člověk vydá od Kampy přes Malou Stranu a následně do Vysočan, projde nejen dějinami jednoho podnikatelského rodu, ale i proměnou Prahy: od vodních mlýnů přes průmyslovou výrobu až po město, které své staré stavby hledá v nových funkcích.