Jen málokterá pražská vila v sobě spojuje architektonickou hodnotu a novodobé dějiny tak výrazně jako dům v Dělostřelecké ulici 654/1 na Ořechovce. Předválečná stavba, spojovaná s vídeňským architektem Rudolfem Eislerem, se v roce 1993 stala domovem Václava a Olgy Havlových. V době, kdy byl Havel prezidentem, se její poloha nedaleko Pražského hradu ukázala jako praktická výhoda.
Vila z konce dvacátých let
Rudolf Eisler si dům navrhl pro sebe ještě před druhou světovou válkou. Přesný rok dokončení není v dostupných pramenech zcela jednotný, nejčastěji se uvádí rok 1928 nebo 1929. Bezpečnější je proto mluvit o vile z konce 20. let 20. století.
Stavba bývá popisována jako výrazný příklad art deca. Upoutá čistými liniemi, proporcemi i velikostí, která v okolní vilové zástavbě nepůsobí přehlédnutelně. Její architektonické řešení zároveň dobře zapadá do charakteru Ořechovky, čtvrti, kde se meziválečná moderní architektura potkává s klidným prostředím zahrad a ulic lemovaných zelení.
Domov manželů Havlových i místo prezidentské práce
Václav Havel vilu koupil společně s Olgou Havlovou v roce 1993. Po odchodu z domu na Rašínově nábřeží se stala jeho hlavním bydlištěm. Blízkost Hradu nebyla pouze otázkou prestiže – prezidentovi usnadňovala každodenní dojíždění i organizaci pracovního života.
Dům ale nesloužil jen jako soukromé zázemí. Archivní materiály dokládají, že zde vznikaly prezidentské rozhovory a další dokumenty spojené s Havlovou veřejnou činností. V lednu 1997 se ve vile uskutečnil také soukromý oběd s německým kancléřem Helmutem Kohlem. Po setkání následovalo televizní interview a tiskové prohlášení obou politiků. Vila se tak na chvíli proměnila v neformální místo diplomacie.
S domem je úzce spojena také Olga Havlová. Ve vile žila a v roce 1996 zde zemřela. Fotografie pořízené v interiéru v roce 1995 zachycují její každodenní přítomnost v domě, který se stal jednou z důležitých adres rodiny Havlových.
Citlivá rekonstrukce a Šípkův interiér
V polovině 90. let prošla vila rozsáhlou rekonstrukcí podle projektu kanceláře DAM architekti, tehdy působící pod označením DaM. Architekti se snažili obnovit původní stavební prvky a detaily a odstranit pozdější zásahy, které oslabovaly původní charakter domu. Zároveň doplnili nové vestavěné části, například knihovny.
Na projektu pracoval tým kolem Petra Malinského, Richarda Doležala, Petra Buriana, Jiřího Hejdy a Gabriely Šatrové. Výtvarnou podobu interiéru a jeho vybavení spojili Havlovi s designérem Bořkem Šípkem, který později dohlížel také na zabydlení domu.
Výraznou novinkou se stal krytý bazén v jihozápadní části pozemku. Je částečně zapuštěný do svahu a jeho prosklená severní stěna se otevírá směrem do zahrady. Prostor byl navržen také jako moderní sala terrena, tedy místo propojující dům, zahradu a odpočinek. Bazénová voda se podle projektu ohřívá pomocí zemních sond. Soukromí areálu chrání pískovcová obvodová zeď, která měla postupně zarůst popínavou zelení.
Ořechovka jako cíl architektonické procházky
Vila není muzeem ani běžně přístupnou památkou. Objekt je soukromý a interiér si návštěvníci prohlédnout nemohou. Dům lze vnímat z veřejné komunikace, při fotografování i zastavení je však nutné respektovat obyvatele a soukromí pozemku.
Smysl má proto zařadit vilu do delší procházky po Ořechovce. Zahradní město se začalo budovat kolem roku 1920 podle návrhu Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře, kteří zvítězili v urbanistické soutěži. Do roku 1923 zde vznikla kolonie se 197 domy a 224 byty, doplněná obchody, kinem, restaurací a ordinacemi. Ořechovka je od roku 1991 památkovou zónou.
V okolí lze sledovat různé podoby meziválečného bydlení, zastavit se u centrálního Macharova náměstí nebo pokračovat ke kinu Ořechovka. Vila Václava Havla je v tomto prostředí zajímavá především jako součást širšího příběhu čtvrti – jako dům, kde se potkala moderní architektura, soukromý život a události české politiky.
Podle zveřejněného programu městské části Praha 6 se má v úterý 8. září 2026 konat komentovaná procházka Ořechovkou. Termín i organizační podmínky je vhodné před návštěvou ověřit. I bez zvláštní akce však vila nabízí důvod, proč se do této klidné části Prahy vydat: ne kvůli prohlídce interiéru, ale kvůli domu, jeho okolí a příběhům, které se za nenápadnou adresou skrývají.