Jen nízké zbytky zdí, příkop a obrysy někdejších staveb dnes připomínají hrad Sokolčí. Přesto patří k nejzajímavějším místům v okolí Slepičích hor. Zřícenina stojí na výrazném skalním ostrohu nad údolím Černé a pod jejími pozůstatky se nachází žulová lezecká oblast. Výlet tak může během jediného dne spojit archeologii, pěší putování i sportovní zážitek.
Hrad s nejasným začátkem a rožmberským falzem
Sokolčí se poprvé objevuje v písemných pramenech v souvislosti s rokem 1264. Tento údaj však nelze jednoduše chápat jako jisté datum založení hradu. Listina, která měla potvrzovat držbu Sokolčí Rožmberky, je podle odborných památkových evidencí padělek vytvořený dodatečně na podporu jejich majetkových nároků.
Samotný vznik hradu se proto obvykle klade do 13. nebo první poloviny 14. století. Některé podklady uvádějí jako pravděpodobný rok založení přibližně 1358, kdy měl hrad vybudovat Jindřich z Benešova, jinak z Velešína. Mezi nejstarší známé držitele se řadí páni z Michalovic, respektive páni z Velešína. Roku 1387 měl Beneš z Velešína Sokolčí prodat Oldřichovi z Rožmberka a hrad se následně stal součástí novohradského panství.
Dlouhou historii ale Sokolčí zřejmě nemělo. V obnovených zemských deskách z roku 1541 je uvedeno jako pustý či zbořený hrad. Jeho aktivní využívání tedy skončilo nejpozději v průběhu 16. století, patrně po poměrně krátké době existence.
Skalní ostroh ukrývá půdorys hradu
Na první pohled může místo působit jako několik nesouvislých kamenů v lese. Archeologický průzkum však dokáže z dochovaných reliktů vyčíst překvapivě mnoho. Hrad měl předhradí a vlastní jádro oddělené příkopem. Protáhle trojúhelníkový půdorys využíval přirozeně chráněný skalní terén.
Čelo hradu chránila čtverhranná věž, za níž se rozkládalo malé nádvoří. K hradbě byl přiložen palác a další stavba. Dochovaly se také stopy valu, příkopu, věžovité brány a hranolovité věže. Některé konstrukce dosahují přibližně výšky 1,5 metru. Na předhradí byly zjištěny pozůstatky větší podsklepené budovy.
Sokolčí je vedeno jako významná archeologická lokalita kategorie ÚAN I. Povrchové sběry v letech 2002 a 2004 přinesly keramické zlomky ze 14. a 15. století. I proto je důležité pohybovat se ohleduplně a nic z místa neodnášet. Název hradu se vykládá jako „sokolí hrad“ nebo „sokolí tvrz“ – a poloha vysoko nad řekou takovému označení dobře odpovídá.
Ze zříceniny rovnou ke skále
Pod hradním ostrohem se zvedá pevná, hrubozrnná a kompaktní žula. Lezecká stěna má podle různých průvodců zhruba 20 až 25 metrů na výšku a přibližně 70 až 80 metrů na šířku. V celé oblasti je evidováno více než 80 cest, jejich počet i stav se však mohou v čase měnit.
Nečeká tu typická sportovní skalka s hustým fixním jištěním. Sokolčí je především spárovou oblastí, kde se lezou také stěny a komíny. Jištění tvoří kombinace kruhů, borháků a vlastních prostředků, například friendů a vklíněnců. Obtížnost se pohybuje přibližně od stupně 2 až po 9+/10- UIAA. Lokalita proto osloví hlavně zkušenější lezce, kteří umějí bezpečně pracovat s tradičním jištěním.
Stěna je orientovaná přibližně k jihozápadu a částečně ji stíní okolní stromy. Vhodnější podmínky bývají zejména na jaře a na podzim, zatímco v létě se skála může výrazně zahřívat. Před lezením je rozumné ověřit aktuální stav cest, jištění a případná omezení v současných lezeckých podkladech.
Výlet údolím Černé
Sokolčí je volně přístupné po celý rok a bez vstupného. U předhradí stojí informační panel s vyobrazením původní podoby hradu a základními údaji k jeho historii. Pod hradem vede turistická nebo naučná trasa podél Černé a v okolí lze pokračovat k přehradní nádrži Hradiště.
Jako regionální výchozí bod může posloužit Besednice, případně Kaplice a Soběnov. Přesné územní zařazení je ale dobré znát: vlastní zřícenina neleží v katastru Besednice, nýbrž v katastrálním území Děkanské Skaliny, které spadá pod obec Benešov nad Černou. Přístupové možnosti vedou po značených trasách od přehrady a dále podél pravého břehu Černé.
Na návštěvu se hodí pevná obuv. Skalnatý terén, balvany, příkop i přístupové pěšiny mohou být za mokra, námrazy nebo sněhu kluzké. Kdo přijede za historií, najde tu tiché místo s výraznou atmosférou. Kdo vyhledává pohyb, může k prohlídce zříceniny přidat pěší trasu údolím nebo lezení – ovšem jen s odpovídajícími zkušenostmi a vybavením.