Štěnovické lomy nejsou jednou uzavřenou turistickou atrakcí s pokladnou a návštěvnickým centrem. Jde o soubor bývalých těžebních míst rozptýlených v okolí obce Štěnovice jižně od Plzně. Právě v tom spočívá jejich kouzlo: krajina tu působí klidně, ale zároveň je v ní na každém kroku patrná historie práce s kamenem.
Po ukončení těžby se řada lomů zatopila. Nad hladinami se zvedají výrazné skalní stěny a v okolí zůstaly patrné stopy po dobývání. Výsledkem je působivá kombinace geologické zajímavosti, industriální minulosti a přírody, která si opuštěná místa postupně bere zpět.
Kámen, který dal jméno místní tradici
První kamenolomy byly ve Štěnovicích otevřeny už v 60. letech 19. století. Těžba pak pokračovala v několika lomech a stala se důležitou součástí života obce. Místní kámen se uplatňoval jako stavební materiál, pro dlažební kostky, desky, obrubníky i další prvky.
Ve veřejných a turistických textech se pro zdejší kámen používá označení štěnovická modrá žula. Geologicky však lokalita náleží ke štěnovickému masivu a tvoří ji granodiorit. Tento rozdíl není jen slovíčkařením: tradiční označení připomíná vzhled a pověst kamene, zatímco odborný název popisuje jeho skutečné geologické zařazení.
Štěnovický kámen se používal nejen v samotné obci a na Plzeňsku, ale také v Plzni a podle obecních historických údajů i v Praze. Část podoby měst a obcí tak vznikala z horniny vytěžené právě v tomto regionu. Kamenickou minulost ostatně připomíná také znak Štěnovic, v němž se objevují kamenické nástroje.
Z lomů vznikla nová krajina
Těžba v jednotlivých částech soustavy nekončila ve stejnou dobu. Obecní údaje ji obecně kladou na počátek 21. století, zatímco u posledního lomu se uvádí rok 2007. Po postupném uzavření se některé jámy naplnily vodou a z průmyslové krajiny se stala místa s nečekaně přírodním charakterem.
Největší dojem zde obvykle zanechají kontrasty. Hladina zatopeného lomu může působit téměř nehybně, zatímco nad ní vystupuje surová skalní stěna s patrnými stopami po těžbě. Granodioritní podloží přitom není omezeno jen na jeden bod u Štěnovic. Masiv pokračuje přes Čižice, Losinou, Nebílovy, Nebílovský a Štěnovický Borek až k Předenicím, takže pozůstatky historického dobývání lze najít i v širším okolí.
Co návštěvníky čeká
Z celé soustavy jsou podle turistických informací dva lomy přístupné k návštěvě. Většina ostatních je oplocená. To je důležité respektovat: ploty nejsou pozvánkou k obcházení ani překonávání a jednotlivé části mohou mít odlišný režim podle vlastnictví či aktuálního stavu.
Výlet se hodí především pro ty, kdo rádi pozorují krajinu a její proměny. Nečekejte upravený areál s jednotnou trasou, informačním centrem nebo zázemím. Odměnou je spíše setkání s místem, kde se přirozeně propojuje geologie, historie průmyslu a klid jižního Plzeňska. Procházku lze rozšířit o výšlap na Štěnovický vrch s nadmořskou výškou 458 metrů nebo o návštěvu dalšího zatopeného lomu u ulice Na Průhonu.
Bezpečnost má přednost
Zatopený lom není automaticky koupaliště. U štěnovických lomů není vhodné bez ověření předpokládat oficiální možnost koupání, a už vůbec ne bezpečnost vstupu do vody. Rizikem mohou být také strmé okraje, nestabilní části skal, nerovný terén a kluzké břehy. K pohybu v okolí se proto hodí pevná obuv a dostatek opatrnosti.
Štěnovické lomy nejlépe osloví návštěvníka, který nechce jen obdivovat hotovou památku, ale rád čte příběh krajiny z jejích stop. V hladinách bývalých lomů, skalních stěnách i kamenických symbolech obce se tu spojuje minulost těžby s dnešním, mnohem tišším životem místa.