Ve Strakonicích se dudy neukazují jako zaprášená připomínka minulosti. Každé dva roky se jejich zvuk rozezní na hradním nádvoří, v ulicích, u pivovaru, v kostele i v letním kině. Mezinárodní dudácký festival tak patří k událostem, které město na několik dnů výrazně promění a zároveň připomínají, že folklor může být živou a současnou součástí veřejného prostoru.
Tradice, která začala před téměř šedesáti lety
Kořeny festivalu sahají do roku 1967. První ročník tehdy trval dva dny a představilo se na něm pět domácích a pět zahraničních souborů. Pódiové pořady sledovalo přibližně 2500 lidí. Od té doby se přehlídka rozrostla v mezinárodní setkání dudáků, tanečníků a muzikantů, které se koná v pravidelném dvouletém rytmu. Výjimkou bylo období po roce 2018, kdy se další ročník kvůli odkladu uskutečnil až v roce 2022.
Za vznikem festivalu stáli mimo jiné Josef Režný a manželé Zora a Lubomír Soukupovi. Právě Režný patřil k osobnostem, které strakonické dudáctví pomáhaly systematicky rozvíjet. Působil jako umělecký vedoucí a choreograf, věnoval se sběru lidové hudby a spolu s Vojtěchem Hrubým vychoval celou generaci hráčů. Na Hrubého pedagogický odkaz navázal také program 26. ročníku.
Od Skotska po Turecko
Festival dnes není pouze přehlídkou českého folkloru. Do Strakonic přijíždějí soubory z různých koutů Evropy a představují odlišné podoby dud, krojů, tanců i hudebního doprovodu. Program 26. ročníku, který se konal od 20. do 23. srpna 2026, avizoval účast zahraničních souborů z 18 zemí. Mezi hosty byli například muzikanti ze Skotska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Anglie, Chorvatska, Belgie, Francie, Maďarska, Španělska nebo Turecka.
Rozmanitost se neprojevuje jen v národních tradicích. Dramaturgie festivalu se v průběhu desetiletí rozšířila o historické dudy, duchovní a vážnou hudbu, folk, world music i rock. Návštěvník tak může slyšet nástroj v podobách, které by od jediné folklorní přehlídky možná nečekal.
Čtyři dny 26. ročníku nabídly koncerty na hradním nádvoří, galakoncert v letním kině, duchovní hudbu v kostele svaté Markéty, průvod městem, dudácký bál i scénu u pivovaru a u kostela. Nechyběl pořad věnovaný středověkým dudám ani prezentace výroby nástrojů a historických řemesel. Festivalový program tak ukazuje nejen to, jak dudy znějí, ale také jak vznikají a jak se jejich podoba v čase proměňovala.
Rekordní setkání i město jako scéna
Jedním z výrazných momentů ročníku 2026 byl pokus o zápis do České knihy rekordů v počtu společně hrajících dudáků. Podle následných zpráv se na jednom pódiu sešlo 205 hráčů. Festival podle mediálních informací za čtyři dny navštívilo přibližně 60 000 lidí, což podtrhuje jeho význam nejen pro milovníky folkloru, ale i pro celé město a region.
Pro návštěvníka je přitažlivé právě rozptýlení programu. Nejde o akci uzavřenou do jediného sálu. Průvod prochází ulicemi, koncerty využívají historické prostředí hradu a kostela a další pořady se odehrávají pod širým nebem. Strakonice se během festivalu stávají společnou scénou, kde se hudba dostává přímo mezi obyvatele i návštěvníky.
Švanda mezi pověstí a skutečností
Dudy jsou ve Strakonicích spojeny také s postavou Švandy dudáka, známou z pověstí a z Tylovy hry Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Přímé historické doklady o konkrétním dudákovi Švandovi se však nedochovaly. Město proto pracuje především s literární a folklorní tradicí, která se stala výraznou součástí jeho identity.
Švandovu stopu lze sledovat i mimo festival. Naučná stezka Švandy dudáka začíná a končí u strakonického hradu, měří přibližně 12 kilometrů a má sedm zastavení. Vede podél Otavy přes Šibeniční vrch, Ryšovou, Hliničnou, Kuřidlo a Dražejov. Na trase připomíná pověsti, Tylovu hru, dudáckou současnost i takzvané obří dudy. U závěru stezky stojí Švandova lípa, spojovaná s vyprávěním o hrobu strakonického dudáka.
Muzeum i mladí hráči
Celoroční pohled na místní tradici nabízí Muzeum středního Pootaví v areálu strakonického hradu. Jeho expozice dudáctví obsahuje více než 100 nástrojů, včetně dud z Čech, Moravy i zahraničí. Zvukové nahrávky, videa a interaktivní prvky přibližují nástroj také dětem.
Důležité je, že strakonické dudáctví nezůstává jen v muzeu. Ve městě působí soubory a hra na dudy se vyučuje také na základní umělecké škole. Zájem mají mladí lidé a podle informací z roku 2026 tvoří nejméně polovinu zájemců ženy a dívky. Mezinárodní dudácký festival tak není pouze oslavou minulosti. Je místem, kde se tradice předává dál, potkává se světem a získává nové posluchače i hráče.