Novogotický kostel svatého Jana Nepomuckého přežil události, které z mapy odstranily celou obec. Po odsunu německých obyvatel chátral a v době existence hraničního pásma sloužil dokonce jako sklad vojenské techniky. Dnes je znovu vysvěcený, obklopený obnoveným hřbitovem a připomíná, že Zadní Zvonková nebyla nikdy jen několika domy ztracenými v šumavském lese.
Od dřeva k prosperující obci
Osada vznikla ve druhé polovině 17. století u staré obchodní stezky z Čech do Horních Rakous. Její rozvoj určovalo především dřevo, uhlířství a později také Schwarzenberský plavební kanál. Ten přinesl práci i lepší spojení s okolím a Zvonková se postupně stala důležitým místem na okraji šumavského pohraničí.
Historické statistiky je třeba číst opatrně, protože někdy zahrnují Zadní a Přední Zvonkovou dohromady. Podle údajů Národního parku Šumava stálo v obci v roce 1930 celkem 121 domů a žilo zde 699 obyvatel. Jiný údaj, vztahující se k celku Zadní a Přední Zvonkové, uvádí pro rok 1910 115 domů a 773 obyvatel.
Ještě výmluvnější než samotná čísla je výčet zdejších služeb. V roce 1923 měla Zvonková pět hostinců, tři obchody se smíšeným zbožím, dvě trafiky, mlýn, hamr a pilu. Působili tu také řemeslníci, kováři a další živnostníci. Šlo tedy o fungující regionální centrum, nikoli o bezvýznamnou samotu.
Kostel, který se stal symbolem návratu
První dřevěný kostel vznikl v letech 1788 až 1794. Po požáru v roce 1876 jej nahradila stavba, kterou mohou návštěvníci vidět dnes. Novogotický kostel svatého Jana Nepomuckého se po válce ocitl v krajině, z níž zmizela většina původních obyvatel. Následný vznik hraničního pásma, vojenská správa a demolice dokonaly proměnu živé obce v téměř zaniklé místo.
V letech 1990 až 1992 se však kostel i hřbitov dočkaly obnovy. Pomohli lidé z Česka, Rakouska i Německa, výrazně se angažovalo pracovní společenství Arge – Šumava – Böhmerwald a jeho iniciátor Horst Wondraschek z Lince. Obnovený kostel byl znovu vysvěcen v srpnu 1992, o rok později přibyly do věže dva nové zvony. Jejich poselství o usmíření a míru se k místu na někdejší železné oponě hodí mimořádně silně.
Interiér nemusí být běžně přístupný kdykoli, proto je vhodné návštěvu plánovat podle bohoslužeb, poutí nebo kulturních akcí. V areálu funguje také malé muzeum, které přibližuje dějiny Zvonkové, poválečný zánik i pozdější obnovu.
Anděl z Dachau a paměť bez hranic
Se Zadní Zvonkovou je spojen také kněz Engelmar Hubert Unzeitig. Za druhé světové války zde působil, kritizoval nacismus a v roce 1941 byl zatčen. Skončil v koncentračním táboře Dachau, kde pečoval o nemocné vězně nakažené tyfem. V březnu 1945 zemřel. Spoluvězni mu říkali Anděl z Dachau, v roce 2016 byl blahořečen.
Jeho příběh není oddělenou kapitolou, ale součástí širší paměti místa. Přeshraniční poutě a setkávání českých, německých a rakouských návštěvníků ukazují, že Zadní Zvonková dnes neslouží jen jako historická kulisa. Je prostorem, kde se připomíná bolest minulosti i možnost smíření.
Číst krajinu jako archiv
Nejzajímavější část výletu začíná ve chvíli, kdy člověk opustí samotný kostel. V okolních lesích se mohou dochovat terénní stopy původních domů, statků, cest a dalších staveb. Ne každý val nebo prohlubeň však lze bez ověření označit za konkrétní zaniklý dům. Právě opatrné hledání a práce s mapou dává návštěvě smysl: krajina tu není prázdná, jen její příběh je méně nápadný.
V širším okolí lze výlet spojit s pozůstatky osad Huťský Dvůr a Josefův Důl, se Schwarzenberským plavebním kanálem nebo s pokračováním přes hranici směrem k rakouskému Schönebenu. Muzejní expozice připomíná také místní sklářství a někdejší turistický život včetně lyžování za první republiky. Se zdejším krajem souvisí i spisovatel Johannes Urzidil a literární tradice Horní Plané spojená s Adalbertem Stifterem.
Prakticky na cestu
K Zadní Zvonkové se dá přijet autem ze směru od Nové Pece. Druhou možností je přívoz z Horní Plané do Bližší Lhoty a pokračování pěšky nebo na kole; mimo sezonu je dobré ověřit jeho provoz. Auto patří pouze na vyhrazené odstavné plochy. Oblast leží v krajině spravované v režimu národního parku a chráněné krajinné oblasti, proto je nutné respektovat návštěvní řád, nevstupovat mimo povolené trasy a nerušit okolní přírodu.
V samotné Zadní Zvonkové nelze spoléhat na běžné občerstvení ani další služby. Zázemí je praktičtější zajistit v Horní Plané a před cestou ověřit také stav silnic, případné uzavírky, provoz muzea a režim přeshraničního přechodu. Výlet pak může být tichým, ale velmi působivým putováním po krajině, která nezmizela úplně — jen se naučila vyprávět šeptem.