Vrcholový hřbet Sýkoře utvářel mráz a jeho práci tu dodnes připomínají skalní stěny, terasy i pásy balvanů. Přírodní památka u Synalova v Jihomoravském kraji je zajímavá právě souhrou těchto nápadných tvarů s lesními porosty, v nichž se zachovaly zbytky původnějších bučin. Nad nimi se navíc zvedá retranslační stanice, technická dominanta vrcholu.
Krajina modelovaná mrazem
Chráněné území zahrnuje větvící se vrcholový hřbet Sýkoře, tvořený bítešskými rulami. Obec Synalov uvádí výšku vrcholu 704 metrů nad mořem. V době ledové zde mráz a další procesy spojené s chladným klimatem postupně přetvářely skalní podloží i jeho okolí. Výsledkem jsou tvary reliéfu, které působí jako přirozená kronika dávných podmínek.
Mezi nejvýraznější patří mrazové sruby – skalní stupně či stěny vzniklé působením mrazového zvětrávání. Na svazích se objevují také kryoplanační terasy, tedy plošší úseky vytvořené v prostředí, kde opakované zamrzání a tání ovlivňovalo pohyb půdy a hornin. Balvanové proudy pak připomínají pomalý sestup kamenů po svahu. Nejde o jednotlivé dekorativní skalky, ale o součást rozsáhlejšího vrcholového reliéfu.
Při procházce je proto dobré všímat si nejen samotných skal, ale i jejich uspořádání v terénu. Hřbet a svahy ukazují, jak se zdejší hornina chovala pod dlouhodobým působením mrazu. Vnímání krajiny se tak mění: místo pouhého lesního vrcholu se před návštěvníkem otevírá území, jehož podobu formovaly procesy trvající celé geologické období.
Bučiny mezi smrky
Předmětem ochrany jsou také poslední zbytky rozlehlejších typických bučin a bučin s javorem klenem, které se dochovaly v přirozenějším stavu. Jejich význam nespočívá jen v přítomnosti buku. Důležitý je také bylinný podrost, tedy rostliny rostoucí pod korunami stromů a v lesním patře.
V okolních smrkových monokulturách působí zachované bukové porosty jako odlišná lesní enkláva. Místy se v nich k buku přidávají javory a jasany. V podrostu obec Synalov uvádí například mařinku vonnou a kapraď samce. Právě kombinace stromového patra a rostlin při zemi pomáhá připomenout, jak může les vypadat, když není tvořen jen stejnověkými smrky.
Chráněné území tak vypráví dva propojené příběhy. Jeden se odehrál v dávné době ledové a zanechal po sobě skalní tvary a balvanové proudy. Druhý pokračuje v lesních společenstvech, jejichž pestrost závisí na zachování přírodnějších porostů i jejich podrostu.
Technická dominanta na vrcholu
Na vrcholu stojí retranslační stanice, která do přírodního prostředí vnáší výrazný technický prvek. Kontrast mezi její konstrukcí, členitým reliéfem a lesem je součástí dnešního obrazu Sýkoře. Nejde tedy o místo, kde by příroda působila zcela nedotčeně; zajímavé je i to, jak se přírodní a technická dominanta setkávají na jednom hřebeni.
Sýkoř leží v katastru Synalova a obec uvádí, že přírodní památka byla vyhlášena v roce 1990. Při návštěvě má smysl držet se značených cest a nevstupovat mimo ně. Skalní útvary, balvanové proudy i lesní porosty jsou součástí chráněného území a jejich zachování závisí také na ohleduplném pohybu návštěvníků.
Procházka s pozorností k detailu
Sýkoř není zajímavý jediným vyhlídkovým bodem ani jednou památkou. Jeho kouzlo spočívá v tom, že na poměrně malém prostoru propojuje geologii, les a současné využití vrcholu. Stačí zpomalit a sledovat, jak se mění povrch svahu, kde se objevují kameny a jak se mezi smrkovými porosty udržely buky.
Pro poznávání české krajiny je to dobrá připomínka, že výrazné přírodní dědictví nemusí mít podobu vysokých hor nebo rozsáhlých skalních měst. I vrcholový hřbet nad Synalovem dokáže nabídnout čitelné stopy dávného klimatu a cenné lesní prostředí, které stojí za pozornost.