Sýkoř se zvedá do výšky přibližně 705 metrů nad mořem a bývá uváděn jako nejvyšší bod okresu Brno-venkov. Zalesněný vrchol leží v Sýkořské hornatině, která je součástí Hornosvratecké vrchoviny. Největší hodnotu však nemá jen jeho nadmořská výška. Vrcholový hřbet a přilehlé svahy chrání přírodní památka Sýkoř, známá především zachovanými zbytky přirozených bukových porostů.
Bučiny, které přežily hospodářské využívání
Lesy na Sýkoři připomínají dobu, kdy bukové porosty pokrývaly mnohem větší část zdejší krajiny. Předmětem ochrany jsou poslední zbytky typických bučin a bučin s javorem klenem, které se zachovaly ve 4. bukovém vegetačním stupni. Cenný není pouze samotný vzhled starších stromů, ale také přirozenější skladba lesa a bylinný podrost.
Přírodní památka byla poprvé vyhlášena v roce 1990 a podle aktuálních údajů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR má rozlohu 104,6003 hektaru. Starší prameny mohou uvádět menší výměru, což souvisí s odlišným nebo dřívějším vymezením chráněného území. Menší část okolí vrcholu byla navíc chráněna už od roku 1949.
Sýkoř je zároveň regionálním biocentrem. V širším okolí Synalova a Osik na něj navazují další přírodně cenná místa, například Horní Židovka, Míchovec, Pod Sýkořskou myslivnou nebo Synalovské kopaniny. Význam lokality tak nespočívá v jediném izolovaném lese, ale v celém souboru lesů, hřbetů a údolí, které vytvářejí propojené prostředí pro rostliny i živočichy.
Krajina vytvořená mrazem
Výlet na Sýkoř není jen procházkou mezi buky. Kdo se dívá pozorně, může si všimnout skalních výchozů, balvanů a suťových partií. Podloží tvoří především bítešské ruly a dnešní reliéf vznikal také působením mrazu v chladných obdobích pleistocénu.
Na svazích a hřbetu se proto objevují mrazové sruby, kryoplanační terasy, suťová pole a balvanové proudy. Nejde o dramatické skalní stěny známé z vysokých hor, ale o nenápadné tvary, které dávají zdejšímu lesu osobitý charakter. Místy stačí odbočit pohledem od cesty a vnímat, jak se podoba krajiny mění s terénem.
Věž na hřebeni i obyvatelé okolních lesů
Výrazným orientačním bodem je přibližně čtyřicet metrů vysoká věž retranslační stanice na jižním okraji hlavního hřebene. Na Sýkoři stojí od roku 1961. Slouží především jako technická stavba a není potvrzeno, že by byla přístupná návštěvníkům, přesto pomáhá při orientaci v okolním lese.
V širším území Sýkoře a okolních skalnatých hřbetů byly zaznamenány například krkavec velký, čáp černý nebo ořešník kropenatý. Při výletu ale není vhodné očekávat jisté pozorování konkrétních druhů. Mnohem pravděpodobnější je setkání s tichem, starými stromy a proměnlivou lesní atmosférou, která se během roku výrazně mění.
Výlet z Kopanin nebo od hájenky
K přírodní památce se dá vyrazit z osady Kopaniny, případně odbočkou u hájenky Sýkoř ze žlutě značené turistické cesty mezi Lomnicí a Skoroticemi. Protože území nemá klasické návštěvnické zázemí ani jednoznačnou poštovní adresu, vyplatí se před cestou otevřít turistickou mapu a naplánovat si trasu podle značení.
Samotný Sýkoř je vhodný hlavně pro pěší výletníky, kteří dávají přednost klidnému lesu před množstvím atrakcí. Nečeká tu rozhledna, občerstvení ani upravená naučná stezka. Odměnou jsou bukové porosty, skalnaté partie a pocit, že člověk prochází jedním z posledních zachovalejších míst původního charakteru zdejší krajiny.
V přírodní památce je důležité držet se značení, zbytečně nevstupovat mimo cesty a nepoškozovat půdní kryt ani bylinný podrost. Ohleduplný pohyb je zde stejně důležitý jako samotný výlet. Sýkoř totiž není jen nejvyšším vrcholem Brna-venkova, ale také živým územím, jehož hodnota spočívá v dlouhodobě přirozeném vývoji lesa.