Mohutná štítová zeď, hluboké příkopy a výhledy do údolí Jihlavy dávají Templštejnu podobu pevnosti, která měla odolávat nebezpečí přicházejícímu z okolních svahů. Přesto je na něm pozoruhodné ještě něco jiného: hradní jádro zřejmě nemělo klasickou hlavní věž. Obranu místo ní zajišťoval celý plášť hradeb, promyšlený přístup a několik obranných linií.
Templáři si vybrali výhodnější polohu
První zprávy o templářích v Jamolicích pocházejí z let 1279 a 1281. Řád zde měl kostel, faru a pravděpodobně také komendu. Poloha v obci však nebyla pro pevné sídlo tak výhodná jako skalnatý ostroh nad řekou, a tak mezi lety 1281 až 1298 nejspíš vznikl nový hrad. Písemně je Templštejn doložen v červenci roku 1298.
Templáři jej ovšem drželi jen krátce. Po zrušení řádu papežem Klimentem V. v roce 1312 přešel hrad do rukou světských vlastníků. Roku 1379 jej získal Jindřich z Lipé a přibližně na dalších sedmdesát let se stal sídlem významného šlechtického rodu. Později se jeho význam vytrácel. V zemských deskách byl Templštejn roku 1625 označen jako zcela pustý.
Pevnost bez hlavní věže
Nejstarší část hradu zaujímá nepravidelný pětiúhelník o rozměrech přibližně 40 krát 30 metrů. Plášťové zdi bývaly asi 2,2 metru silné a dosahovaly výšky kolem dvanácti metrů. Příchozí vstupoval ze severu a přístupová cesta jej nutila téměř obejít celý hrad. Obránci tak měli návštěvníka dlouho pod dohledem. Ve zdivu se dodnes dochovaly i části otvoru pro dřevěnou závoru.
Na severní straně stojí zbytek budovy až do výšky tří podlaží. Malé množství oken a vnitřní uspořádání naznačují, že mohla sloužit hospodářským účelům, snad jako konírna. Jižní budova měla naopak obytný charakter. V jejím patře se pravděpodobně nacházel rozlehlý sál s velkými okny a krbem, tedy reprezentativnější palác.
Výraznou dominantou areálu je také pilířová brána dochovaná téměř v celé výšce. Dendrochronologické datování dřevěných trámů lešení ji zařadilo spolu s přilehlou budovou do let 1446 až 1457. Ještě mohutnější stavební zásah přišel kolem roku 1470. Tehdy vznikala přibližně 70 metrů dlouhá, pět metrů široká a jedenáct metrů vysoká štítová zeď, která měla chránit hrad před dělostřelbou z protějšího, výše položeného svahu. Stavba však zřejmě nebyla dokončena v plánovaném rozsahu; na místě zamýšlené věže zůstalo zubovité zakončení.
Popel, kosti a otázka zániku
Templštejn nepřestává přitahovat pozornost ani kvůli tomu, co o něm stále nevíme. Při starších výkopech na přelomu 19. a 20. století se objevila vrstva popela, zuhelnatělé trámy, kamenná koule a lidské kosti. Nálezy vedly k hypotéze, že hrad někdy po polovině 16. století postihl ničivý požár. Přesné datum ani okolnosti zániku se však dosud spolehlivě potvrdit nepodařilo.
Navíc se našly meče, zemědělské nástroje, části jezdecké výstroje, kování, keramické dlaždice, kachle i části architektonické výzdoby. Taková pestrost spíše naznačuje, že hrad byl v době zkázy stále vybavený a obývaný, nikoli předem systematicky vyklizený.
Podobnou směs skutečnosti a pověsti představuje hradní studna nebo cisterna vytesaná ve skále. Leží na nejvyšším místě areálu, a proto není jisté, zda skutečně čerpala podzemní vodu, nebo zachytávala dešťovou. Dnes je hluboká asi 7,5 metru. Vyprávění o tajné chodbě a templářském pokladu patří k místní tradici, archeologicky doložené ale není.
Ruina, o kterou se někdo stará
Od roku 2011 je Templštejn v soukromých rukou. Nový majitel zahájil o rok později ve spolupráci s památkáři a ochranou přírody postupné zabezpečování areálu. Odstraňuje se náletová vegetace, zdivo se opravuje tradičními materiály a vznikají kamenná i dřevěná schodiště, upravené cesty a vyhlídka.
Na obnově se podílejí také dobrovolníci, mimo jiné členové Hnutí Brontosaurus Fénix. Péče přitom nemíří jen na samotné hradby. Kamenné zídky, terasy a hromady materiálu pomáhají omezovat erozi, připravují zásobu kamene pro další opravy a zároveň vytvářejí úkryty pro živočichy. Národní památkový ústav označil tento přístup za příklad citlivé konzervace historické ruiny.
Výlet do hradu i přírodní rezervace
Hradní vrch je součástí přírodní rezervace Templštejn o rozloze téměř 42 hektarů. Chráněné jsou zde suťové lesy, silikátové skály a suchá vřesoviště. Okolí patří k přírodně cennému Střednímu Pojihlaví a je součástí soustavy Natura 2000. Návštěva tak není jen procházkou mezi zdmi, ale také cestou krajinou s teplomilnou vegetací a vzácnými stanovišti.
Nejjednodušší přístup vede z Jamolic po žluté turistické značce a měří zhruba dva kilometry od autobusové zastávky v obci. Náročnější, ale působivá trasa stoupá z údolí Jihlavy hlubší strží kolem potoka a drobných vodopádů. Areál je volně přístupný, vstup je však na vlastní nebezpečí. Prudké pěšiny, sutiny a skalnatý terén vyžadují pevnou obuv a opatrnost. Templštejn není uhlazeným turistickým cílem – právě v jeho neúplnosti, divokém okolí a dosud neuzavřeném příběhu ale spočívá jeho kouzlo.