V Toskánském paláci se při rekonstrukci v 90. letech 20. století objevily nástěnné fresky ze 17. století. I takové objevy ukazují, že obnova historické stavby není jen otázkou opravy fasády, ale také hledáním vrstev, které se v průběhu staletí ukryly pod novějšími úpravami. Právě na příkladu Toskánského, Lichtenštejnského a Nostického paláce bude možné sledovat práci architekta Pavla Kupky.
Od Toskánského paláce přes Malou Stranu
Vycházka v rámci Dne architektury 2026 začne v neděli 4. října v 17 hodin před Toskánským palácem na Hradčanském náměstí. Odtud se účastníci vydají k dalším dvěma výrazným stavbám na levém břehu Vltavy – k Lichtenštejnskému a Nostickému paláci na Malé Straně.
Nejde přitom o tři náhodně vybrané památky. Jejich obnovu spojovalo jméno Pavla Kupky, architekta specializujícího se na rekonstrukce historických budov. Komentář historičky architektury Radomíry Sedlákové nabídne srovnání jednotlivých realizací i širší pohled na to, jak se v Praze zachází s cennými stavbami, které dnes často slouží úředním nebo státním institucím.
Barokní palác s novým využitím
Toskánský palác vznikl kolem roku 1690 a patří k výrazným raně barokním stavbám Hradčanského náměstí. Po rekonstrukci v 90. letech jej využívá Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Veřejnosti bývá přístupná část přízemí se sálem určeným pro výstavy a společenské akce, palác však není běžně otevřený jako klasická turistická památka.
Právě v tom spočívá jedna z hlavních zajímavostí vycházky. Historické paláce většina kolemjdoucích vnímá především zvenčí, přestože jejich dnešní podoba často vznikala v napětí mezi památkovou ochranou a praktickými potřebami současnosti. U Toskánského paláce se při obnově podařilo znovu upozornit také na starší výtvarnou výzdobu. Fresky ze 17. století doplňují představu o tom, jak bohatě byly podobné rezidence koncipovány.
Dialog historické architektury se současností
Kupka při obnovách pražských paláců spolupracoval s architektkou Janou Hrdličkovou a sochařem Karlem Neprašem. Jejich přístup nestavěl minulost a současnost proti sobě. Nové zásahy měly historickou architekturu respektovat, ale zároveň neměly předstírat, že vznikly ve stejné době jako původní stavba.
Jedním z příkladů jsou nové kamenné patníky u Toskánského paláce, jejichž autorem byl Karel Nepraš. Takový detail může na první pohled působit nenápadně, právě na něm je však dobře vidět způsob uvažování, který do památkového prostředí přináší současný prvek bez snahy napodobovat barokní minulost. Vycházka tak nebude jen prohlídkou palácových fasád, ale také lekcí o tom, jak mohou staré budovy získat novou funkci a přitom si uchovat vlastní charakter.
Architekt, který proměňoval historické centrum
Trasa připomene rovněž širší působení Pavla Kupky v Praze. Kromě trojice paláců se podílel na dostavbě okolí Národního divadla a navrhl jeho provozní i někdejší restaurační budovu. Jeho práce tak zasahovala nejen do obnovy jednotlivých památek, ale i do podoby významných částí historického centra.
Setkání s Radomírou Sedlákovou může být zajímavé pro každého, kdo chce poznávat Prahu jinak než prostřednictvím nejznámějších turistických tras. Úřední budovy, kolem nichž lidé běžně procházejí, se během výkladu promění v doklady architektonického vývoje a promyšlených rekonstrukcí.
Praktické informace
Sraz je před Toskánským palácem na adrese Hradčanské náměstí 182/5 v Praze 1, případně uváděné jako Hradčanské náměstí 5. Akce začíná v 17 hodin. Podle původního záznamu se vstupné pohybovalo od nuly do 200 korun a kapacita byla označena jako vyprodaná. Případná uvolněná místa i aktuální organizační pokyny je proto vhodné ověřit u pořadatele.
Protože Toskánský palác slouží ministerstvu, nelze automaticky počítat se zpřístupněním všech interiérů. Konkrétní rozsah návštěvy během vycházky se může řídit aktuálními bezpečnostními a organizačními podmínkami.