Na severní straně hřbitova u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Lobkovicích se nachází místo posledního odpočinku Františka Palackého, jeho manželky Terezie a dcery Marie Riegrové. Hrobka připomíná muže, kterému se říkalo Otec národa, ale při bližším pohledu nabízí také zajímavý příběh rodiny, výtvarného řemesla a české historické paměti.
Rodinná hrobka spojená s Lobkovicemi
Stavba vznikla v roce 1860 po smrti Terezie Palacké, rozené Měchurové a dědičky nedalekého Lobkovického zámku. Architekti ji pojali jako výklenkovou kapli začleněnou přímo do hřbitovní zdi. Nad průčelím je sedlová stříška krytá měděným plechem, díky níž hrobka působí spíše jako drobná sakrální stavba než běžné hrobové místo.
František Palacký zemřel 26. května 1876. Po pražském pohřbu bylo jeho tělo převezeno do Lobkovic a 31. května slavnostně uloženo do rodinné hrobky. Právě zde se tak uzavřel život člověka, který zásadně ovlivnil české dějepisectví i politické myšlení 19. století.
Lobkovice pro něj nebyly jen místem odpočinku. V letech 1852 až 1860 pobýval na zdejším zámku a vytvořil zde podstatnou část svého hlavního díla Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě. Návštěva hrobky proto dává větší smysl v souvislosti s celým historickým areálem obce.
V centru nestojí portrét, ale Kristus
Nejvýraznějším prvkem hrobky je socha Spasitele ve výklenku. Kristus drží v levé ruce vysoký kříž a pravicí žehná. Starší turistické a katalogové materiály dílo připisují vídeňskému sochaři J. Maixnerovi, Národní památkový ústav však Jaroslava Maixnera uvádí pouze jako možného autora. Bezpečné je proto hovořit o soše pravděpodobně od Jaroslava Maixnera.
Volba motivu je důležitá i symbolicky. Hrobka nebyla vytvořena pouze jako oslava Palackého osobnosti. Výtvarným středem je křesťanský obraz spásy, který odpovídal náboženskému prostředí Palackého rodiny. Památka tak spojuje národní a rodinnou vzpomínku s duchovním významem.
Výzdobu doplňují barevné teracové ornamenty a tabulky s údaji ze života pohřbených. Pod tympanonem je umístěn nápis PAMÁTCE OTCE PALACKÉHO RODINA. Ve štítu se nachází motiv tří rukou, které společně drží kruh. Jde o znak spolku Svatobor, jehož spoluzakladatelem Palacký byl.
Bronzové medailony a ne zcela jednoznačný portrét
Na čelní straně hrobky jsou dva kruhové bronzové medailony s profilovými portréty. Jeden zobrazuje Františka Palackého, u druhého je identifikace méně jistá. Některé podklady v něm vidí Palackého manželku Terezii, restaurátorská dokumentace Národního památkového ústavu jej spojuje s dcerou Marií. Při popisu památky je proto nejpřesnější mluvit o ženském portrétním medailonu.
Medailony jsou připisovány sochaři Tomáši Seidanovi. V roce 1876 hrobku upravoval sochař Antonín Wilott, který se podílel mimo jiné na ornamentální výzdobě a doplnění portrétních prvků. Zadní stranu doplňuje bronzová tabulka označující hrobku jako místo spojené s „Otcem národa“.
Památka, o kterou se pečuje
Hrobka je od roku 2004 kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. V roce 2020 prošla konzervací. Odborníci ošetřili portrétní medailon Palackého, medailon připisovaný jeho dceři Marii a nápisovou desku na zadní stěně. Součástí zásahu bylo také řešení trhlin v omítce a teracové výzdobě.
O rok později přibyl u hrobky malý pomníček připomínající Terezii Palackou. Iniciativa vzešla z občanského spolku Lobkovice a připomněla, že místní památka není spojena pouze se slavným historikem, ale s celou rodinou.
Tip pro návštěvu Lobkovic
Hrobka se nachází v areálu starého hřbitova u kostela Nanebevzetí Panny Marie, nedaleko Lobkovického zámku. Prohlídku lze spojit s poznáváním kostela, hřbitova a dalších místních připomínek Palackého působení.
Hřbitovní areál však nemusí být mimo dobu bohoslužeb volně přístupný. Aktuální režim je proto vhodné před cestou ověřit u farnosti nebo města. Pro orientaci lze hledat adresu Palackého 152/83 v Neratovicích-Lobkovicích, případně zadat přímo název hrobky nebo kostela. Hrobka není rozměrnou stavbou, její význam ale přesahuje velikost: v jediném místě se tu potkává česká historiografie, rodinná paměť, víra i umění 19. století.