Střed liblického zámku se rozvíjí do elipsy, zatímco boční křídla se směrem ven konkávně prohýbají. Právě tato neobvyklá dispozice dává stavbě osobitý výraz a řadí ji k nejzajímavějším barokním zámkům v Česku. Areál najdete v části Liblice, která je dnes administrativně součástí obce Byšice ve Středočeském kraji.
Zámek vznikl v letech 1699 až 1706 pro Arnošta Josefa Pachtu z Rájova. Projekt připravil italský architekt Giovanni Battista Alliprandi, přičemž vycházel z koncepce Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Patrová hlavní budova s rozšířeným středem není izolovanou dominantou, ale součástí promyšlené kompozice. Čestný dvůr uzavírají dvě hospodářské budovy a na hlavní osu navazuje příjezdová cesta lemovaná starou lipovou alejí.
Barokní sídlo s proměnlivou historií
Liblický areál dodnes působí jako celek, v němž se propojuje reprezentativní sídlo s praktickým hospodářským zázemím. Kromě zámku a hospodářských budov k němu patří například dům zahradníka, skleník, vodárna, zahradní domek, bazén, park, obora a kaple s hrobkou.
Plastická výzdoba fasád byla podle památkových podkladů doplněna ve druhé polovině 18. století v souvislosti s dílnou Ignáce Františka Platzera. Pozdější výraznou proměnu přinesl rok 1863, kdy zámek koupila hraběnka Antonie z Valdštejna. Ta nechala interiéry upravit v novorenesančním stylu. Po její smrti přešel objekt na dceru Christ ianu Thun-Hohensteinovou a rod Thun-Hohensteinů jej vlastnil až do roku 1945.
Po převodu do státního majetku se historie zámku vydala novým směrem. Od roku 1952 jej využívala Československá akademie věd a dnes zde působí Konferenční centrum Akademie věd ČR. Historické prostředí tak neslouží pouze prohlídkám, ale také vědeckým konferencím, společenským setkáním, svatbám a pobytům.
Od francouzské zahrady k mokřadům
Jednou z největších předností Liblic je různorodost okolí. V bezprostřední blízkosti zámku se střídá pravidelnější francouzská zahrada s volněji působícím anglickým parkem. Nechybějí jezírko, skleníky, altán, bylinková a relaxační zahrada ani další drobné stavby. Za upravenými částmi však návštěvník brzy narazí na oboru a přírodnější zákoutí.
Zámecký park Liblice je přírodní památkou o rozloze 33,4791 hektaru a zároveň evropsky významnou lokalitou. Chráněné území zahrnuje mimo jiné bezkolencové louky, zásaditá a přechodová slatiniště, extenzivní louky a smíšené lužní lesy. Samostatně chráněná Slatinná louka u Liblic má přibližně 2,36 hektaru. Právě mokřadní části dávají areálu význam, který přesahuje rámec okrasného zámeckého parku.
Oborou vedou dva návštěvnické okruhy, menší a větší. Na stezkách lze vnímat rozdíl mezi komponovaným parkem a bývalým zámeckým lesem či bažantnicí, která má přirozenější charakter. Území je cenné pro vzácné rostliny včetně několika druhů orchidejí a poskytuje zázemí také ptákům, obojživelníkům, netopýrům a drobným bezobratlým. V citlivých mokřadních částech je proto důležité držet se značených cest.
Kaple, která změnila místo
Neobvyklý příběh má osmiboká pseudorománská kaple Panny Marie. Stavbu s jehlanovou střechou, lucernou a erbem Thun-Hohensteinů nechali původně vybudovat u Mladé poblíž Milovic. Když byl v roce 1904 zřízen vojenský prostor, kaple musela ustoupit novému využití krajiny. Byla rozebrána a před koncem první světové války přenesena do Liblic.
Od té doby slouží jako hrobka členů rodu Thun-Hohensteinů. Podle dostupných podkladů zde spočívají Leopold Bohumil z Thun-Hohensteinu, jeho syn Leonard, který padl na začátku první světové války, a Christiana Thun-Hohensteinová, zakladatelka kaple. Nedaleko stojící kamenný kříž připomíná právě Leonarda. Kaple tak není jen drobnou památkou v zámeckém parku, ale také připomínkou zaniklého místa u Mladé.
Zámek pro prohlídku i delší pobyt
Liblice mají vedle aristokratické a přírodní vrstvy také výraznou moderní kulturní stopu. Ve dnech 27. a 28. května 1963 se zde konala mezinárodní konference věnovaná Franzi Kafkovi. Setkání patřilo k důležitým momentům postupného kulturního uvolňování v Československu šedesátých let. Areál se objevil také jako filmová kulisa, například ve filmu Pane, vy jste vdova z roku 1970.
Exteriéry zámku, zahrady, parku a obory bývají podle aktuálních informací přístupné denně, režim se však může měnit při svatbách nebo jiných akcích. Pravidelné komentované prohlídky zámku se obvykle konají v neděli od 13 hodin, skupiny si mohou termín domluvit předem. Zámek nabízí také ubytování, restauraci a wellness; v sezoně lze objednat zahradní piknik. Před cestou je vhodné ověřit aktuální časy, ceny i možnosti parkování u provozovatele. Největší smysl má návštěva tehdy, když si člověk nechá čas nejen na interiéry, ale i na pomalou procházku od barokní fasády přes zahradu až k tichým liblickým mokřadům.