Jen málokterá česká obec může nabídnout tak silné spojení s dějinami národní hudby jako Osice. Právě zde se 3. června 1801 narodil František Škroup, autor hudby k písni Kde domov můj? Text napsal Josef Kajetán Tyl a skladba zazněla v jeho frašce Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Později se píseň stala českou národní a po roce 1918 také státní hymnou.
Škroupovi nebyli jen jedním skladatelem
Pamětní síň Františka Škroupa je umístěna v jídelně osické fary. Expozice nepřipomíná pouze samotného autora slavné melodie, ale také jeho rodinu, která byla s Osicemi spojena přibližně sedm desetiletí. Škroupův otec Dominik působil jako učitel a hudebník, v místním kostele později pracoval také Františkův bratr Ignác.
Prohlídka tak návštěvníkovi nenabízí jen izolovaný životopis, ale pohled na prostředí, z něhož hudební dynastie vyrůstala. Osice byly v době Škroupova dětství malou venkovskou obcí, přesto zde vznikalo rodinné zázemí, v němž měla hudba přirozené a důležité místo.
Od české opery ke Stavovskému divadlu
František Škroup se do českých kulturních dějin zapsal mnohem výrazněji než jen melodií hymny. Je autorem Dráteníka, označovaného za první českou operu, a dlouhá léta působil jako kapelník pražského Stavovského divadla. V závěru života odešel do Rotterdamu, kde pracoval v tamní opeře. Zemřel 7. února 1862.
Právě tento širší kontext dává návštěvě pamětní síně smysl. Známá melodie je pouze nejviditelnější částí jeho odkazu. Za ní stojí skladatel, dirigent a divadelní hudebník, jehož kariéra překročila hranice českých zemí. Cenné doklady o jeho tvorbě a životě dnes spravuje Národní muzeum prostřednictvím Českého muzea hudby; mezi významné předměty patří také autograf písně Kde domov můj?.
Krátká trasa po stopách Škroupů
Pamětní síň lze v Osicích vnímat jako začátek menší procházky po místech spojených se Škroupovými. Dnešní osická škola stojí na místě starší školní budovy, která byla rodištěm této hudební rodiny. Původní stavba byla v roce 1878 nahrazena zděnou budovou a současná škola nese čestný název Základní škola a Mateřská škola Františka Škroupa.
V okolí školy stojí pomník s bustou Františka Škroupa. Obec a škola se podílely na úpravě jeho okolí, takže jde o přirozenou zastávku při poznávání místního odkazu. Dalším bodem může být hrob rodiny Škroupů s pamětní deskou a památníkem. Jednotlivá místa nejsou rozsáhlým skanzenem, dohromady však vytvářejí kompaktní obraz obce, v níž se rodinná hudební tradice skutečně zrodila.
Škroupův dům není rodným domem
Do příběhu Osic patří také Škroupův dům. Jeho název může svádět k domněnce, že jde o místo, kde se skladatel narodil. Ve skutečnosti byl postaven až v roce 1928, tedy 66 let po Škroupově smrti, jako pocta jeho osobnosti. Sloužil jako kulturní a společenské centrum, později v něm fungovalo například kino, pošta a klubovna.
Desítky let je však objekt nevyužívaný a chátrá. Královéhradecký kraj v únoru 2026 oznámil přípravu jeho demolice a následné převedení pozemku zpět obci Osice. Podle kraje si špatný stav a rostoucí odhad nákladů na rekonstrukci, které překročily 100 milionů korun, vyžádaly změnu dalšího postupu. Stav domu i harmonogram prací se proto mohou měnit.
Současně kraj deklaroval finanční podporu rekonstrukci osické fary z poloviny 18. století, v níž se pamětní síň nachází. Právě fara tak může v budoucnu získat ještě důležitější roli jako místo, kde se bude Škroupův odkaz uchovávat a představovat.
Prakticky před návštěvou
Osice leží přibližně deset kilometrů jihozápadně od Hradce Králové. Pamětní síň nemá ve zveřejněných informacích uvedenou pravidelnou otevírací dobu, proto je vhodné návštěvu předem ověřit na Obecním úřadě Osice. Orientačně se uvádí vstupné 10 korun a na prohlídku s návaznou trasou po obci je dobré počítat přibližně s hodinou a půl.
Obec pořádá také kulturní akce věnované Škroupovu odkazu, například Škroupovo hudební odpoledne. Osice tak nejsou jen místem jedné pamětní expozice, ale živou připomínkou rodiny, jejíž hudba se z malé obce dostala až do symbolického centra české státnosti.