V lese a krajině jihozápadně od Šošůvky stojí nenápadný, ale pozoruhodný doklad zdejší průmyslové minulosti. Vápenka Na Bradinách vznikla v roce 1912 a po desetiletí zpracovávala vápenec z místního lomu. Dnes z areálu zůstává především cihelná šachtová pec a pozůstatky dalších staveb.
Podnik Jana Mikuláška
Vápenku nechal postavit šošůvský podnikatel Jan Mikulášek. Její vznik souvisel s dostupností vápence v okolí a s dlouhou tradicí pálení vápna, která se v krajině Moravského krasu postupně měnila v průmyslovější výrobu.
Zařízení mělo podle údajů z místní informační tabule dosahovat denní kapacity 100 q, tedy přibližně deseti tun vápna. Začátky však nebyly jednoduché. Výroba zpočátku předbíhala možnosti odbytu, takže se vypálené vápno hromadilo a část se rozpadala. Jakmile se podařilo zajistit rozvoz a zákazníky, podnik se před první světovou válkou stal prosperujícím.
Jak fungovala šachtová pec
Dochovaná stavba se v podrobnějších popisech označuje jako jednoduchá cihelná šachtová pec. Její princip byl založen na průběžném provozu. Shora se do ní střídavě zavážel vápenec z lomu a koks, který sloužil jako palivo. Po vypálení se vápno odebíralo spodní částí pece.
Takové uspořádání umožňovalo doplňovat surovinu a palivo bez úplného přerušení výroby. Vápenec se při vysoké teplotě měnil na pálené vápno, které nacházelo uplatnění ve stavebnictví i v dalších oborech. Právě spojení lomu, pece a rozvozu dělalo z vápenky praktický místní podnik, nikoli jen izolované zařízení uprostřed krajiny.
Války, konkurence a změny majitelů
První světová válka provoz přerušila. Chyběl koks i pracovní síla, a vápenka proto nemohla pokračovat v běžném chodu. Po válce byla pronajata Vintrovi z Lipovce. Situaci však změnil vznik konkurenčních vápenek v okolí Lipovce a Holštejna, po němž byl provoz v Šošůvce zastaven.
Po druhé světové válce se výrobu pokusil obnovit Mikulášek mladší. Pro rozvoz vápna si pořídil nákladní automobil, což ukazuje, jak se měnil způsob zásobování i dopravy. Později areál přešel v období socializace pod národní správu. Pálení vápna bylo nejprve zastaveno, přibližně po dvou letech se však znovu rozběhlo. V areálu následně vznikla také štěrkovna, která zpracovávala odpadový kámen.
V roce 1969 převzaly vápenku Uhelné sklady v Blansku. Pálení vápna tím skončilo a provoz se zaměřil už jen na dodávky saturačního vápence pro některé cukrovary a slévárny v Blansku. Z někdejšího podniku se tak postupně stal především zdroj suroviny.
Ruina v krajině Moravského krasu
Dnes návštěvníka přivítá hlavně cihelné těleso pece a ruiny souvisejících provozních objektů. Stav konstrukce je zhoršený: kolem vybíracích otvorů opadává zdivo a komín je podle dostupných popisů stažen ocelovými obručemi. Nejde proto o upravenou památku s běžným návštěvnickým zázemím, ale o pozůstatek průmyslového areálu v terénu.
Vápenka je zajímavá právě svou nenápadností. Nevelká stavba připomíná, že Moravský kras nebyl jen krajinou jeskyní a lesů, ale také místem těžby, zpracování kamene a práce několika generací obyvatel. Při pohledu na pec lze snadno sledovat celý řetězec: vápenec vytěžený v lomu, koks přivážený jako palivo, výrobu v peci a následný rozvoz hotového produktu.
Tip na pěší výlet
K lokalitě vede přístup ze Šošůvky od obecního úřadu. Pěšky jde přibližně o 1,2 kilometru. Další možnost nabízí cesta ze Sloupu, odkud je to podle turistických popisů asi 1,4 kilometru. Do Šošůvky lze využít autobusové spojení z Blanska; nejbližší železniční stanice jsou v Blansku a Rájci-Jestřebí.
Přístupové cesty mohou být nerovné a místy kopcovité. Protože je pec i okolní zdivo nestabilní, je vhodné zůstat mimo ruiny, nevstupovat do objektů a prohlížet si je pouze z bezpečné vzdálenosti. Stav i průchodnost cest se mohou v čase měnit. Vápenka Na Bradinách tak nejlépe poslouží jako krátká zastávka při historické procházce krajinou mezi Šošůvkou a Sloupem.