Jen málokde se na tak malé ploše střídají dvě tak odlišné krajiny. Přírodní rezervace Vlhošť chrání neovulkanický vrch s listnatými lesy i nižší pískovcové plošiny, kde mezi skalami rostou borovice, vřes a mechy. Právě tento kontrast dává lokalitě v CHKO Kokořínsko–Máchův kraj její mimořádnou hodnotu.
Dvě části jedné rezervace
Vlhošť dosahuje přibližně 614 metrů nad mořem a je nejvyšším místem celé chráněné krajinné oblasti. Jeho severní a východní svahy pokrývají zachovalé suťové lesy a květnaté bučiny, které místy působí téměř pralesovitým dojmem. Rostou zde buky, javory kleny, lípy i jilmy a některé listnaté porosty jsou starší než 170 let.
Podstatně jiný charakter má Malý Vlhošť, vysoký přibližně 440 metrů. Pískovcové plošiny a skalní výchozy zde vytvářejí suché a prosluněné prostředí. Rozvolněné bory doplňují vřesoviště, lišejníky a mechy. Rezervace tak během krátké návštěvy nabídne přechod od stinného lesa k otevřeným skalním stanovištím.
Pískovec, vyvřelina a stopy dávných procesů
Geologická pestrost je jedním z hlavních důvodů, proč je Vlhošť tak cenný. Samotný vrch tvoří neovulkanická kupa, zatímco Malý Vlhošť je ukázkou pískovcových hornin s výrazným šikmým zvrstvením. To vzniklo ukládáním sedimentů v mělké mořské pánvi.
Na západním úbočí Vlhoště se objevují pískovcové věže a stěny. Reliéf doplňují skalní římsy, dutiny, převisy a další drobné tvary, které vznikaly postupným zvětráváním. Citlivé skalní útvary jsou ovšem zároveň zranitelné. Ochrana území proto počítá s tím, že mají zůstat bez poškození a zbytečných zásahů.
Od lilie zlatohlavé po vřes
Vlhčí a živinami bohatší bučiny hostí pestré bylinné patro. Na jaře a začátkem léta zde mohou kvést například strdivka jednokvětá, bažanka vytrvalá, svízel vonný, jaterník podléška, samorostlík klasnatý nebo lilie zlatohlavá. Při odborných vycházkách byly v bučinách zaznamenány také kokoříky, mařinka vonná a další druhy typické pro zachovalé listnaté lesy.
Na pískovcích se podmínky mění. Suchá stanoviště vyhovují boreokontinentálním borům, vřesu, mechům a lišejníkům. Z písčité půdy zde vyrůstá také kolenec Morisonův. Pro tato místa je důležitý prosluněný, rozvolněný porost, a právě proto není cílem ochrany nechat skalní stráně zarůst hustým lesem.
Útočiště vzácných druhů
Staré stromy, přirozeně se rozpadající dřevo a členité skalní prostředí vytvářejí podmínky pro řadu méně běžných organismů. Rezervace je významná například pro vzácné houby a brouky vázané na mrtvé dřevo. Zmiňovány jsou kuřátka finská a brouci Hylis olexai a Eucnemis capucina.
Mezi nejcitlivější obyvatele zdejších skal patří sokol stěhovavý. Ochranné cíle počítají se zachováním pravidelného hnízdění jednoho páru, přesná místa proto není vhodné zveřejňovat ani vyhledávat. Pozornost si zaslouží také vzácný kapradiník vláskatec tajemný. Jeho výskyt i výskyt dalších citlivých druhů se může v čase měnit a rezervace není místem, kam se jezdí za zaručeným pozorováním.
Výlet s ohledem na klid lokality
Rezervace Vlhošť byla vyhlášena v roce 1998 a dnes má rozlohu 82,2307 hektaru. Zasahuje do katastrů Heřmánky, Hvězda pod Vlhoštěm a Litice, do obcí Blíževedly a Dubá. Praktickým místem pro zakončení výletu mohou být Blíževedly, odkud vedla také odborná trasa přes Vlhošť a Malý Vlhošť. Nejde však o jedinou oficiální návštěvní trasu.
Je třeba počítat s nezpevněným a místy členitým terénem, takže se hodí pevná obuv. Návštěvníci by měli respektovat režim zvláště chráněného území, nevstupovat do citlivých skalních a hnízdních míst mimo povolené cesty, nerozdělávat oheň a nepoškozovat rostliny ani skály. Zbytky ohnišť a odpadky, které se na Malém Vlhošti objevily, připomínají, že nejjednodušší způsob, jak místu prospět, je nechat ho po návštěvě stejně tiché a čisté, jak jsme ho našli.