Největší překvapení Mariánské Týnice čeká možná za zdmi jejího slavného poutního areálu. Vedle kostela Zvěstování Panny Marie, ambitů a muzejních sálů tu návštěvníci najdou také zahradu s arboretem. Není to rozsáhlá botanická instituce, ale citlivě utvářený prostor, který propojuje barokní architekturu, rostliny, umění a atmosféru někdejšího cisterciáckého poutního místa.
Zahrada je od července 2022 běžně přístupná zdarma. Nejlépe funguje jako doplněk k návštěvě Muzea a galerie severního Plzeňska: po prohlídce interiérů nabízí klid, zeleň a trochu jiný pohled na celý areál. Člověk tu nemusí spěchat od jedné památky ke druhé. Stačí se projít mezi výsadbami, zastavit se u soch nebo si všimnout zvuku hodin a zvonu z věží proboštství.
Staré ovocné odrůdy i rostlina s růžencovou minulostí
Základ zahrady tvoří staré odrůdy ovocných stromů. Rostou tu například mišpule, kdouloň a různé druhy peckovin. Právě podobné dřeviny připomínají, že zahrady historických sídel nebyly pouze okrasné. Měly také praktický význam a poskytovaly ovoce, stín i přirozené zázemí pro každodenní život.
Výraznou botanickou zajímavostí je klokoč zpeřený. Jeho semena se v minulosti používala k výrobě růženců, což do prostředí bývalého poutního místa zapadá s mimořádnou přirozeností. Návštěvník tu tak může vnímat rostlinu nejen jako součást výsadby, ale také jako připomínku někdejší zbožnosti a řemeslné tradice.
Okrasné části zahrady doplňují růže mnohokvěté, svída, hortenzie, levandule, kopretiny, hvozdíky, violky vonné, rozrazil a lilie. Ve stinném koutě východního nádvoří se daří udatnám, čechravám, bohyškám a kapradinám. Skladba výsadeb vytváří během roku proměnlivou podívanou a zároveň zachovává poklidný charakter místa.
Sochy mezi květinami
Zahrada není jen přehlídkou zeleně. Je také venkovní galerií, v níž se uplatňují díla spojená s uměleckým odkazem 20. století. Nejvýraznější je sousoší Oráče s pluhem z roku 1936 od plzeňského sochaře Otakara Waltera. Motiv pracujícího člověka působí v prostoru ovocných stromů a historického areálu přirozeně, přesto vytváří zajímavý kontrast k baroknímu prostředí.
Dalším dílem je socha polonahé dívky se šátkem z roku 1922 od Břetislava Bendy. Muzeum ji označuje jako Boženu, někdy také jako Jaro, a spojuje ji se staročeskými pověstmi. Umístění soch mezi stromy a záhony dává návštěvě další vrstvu: zahradu lze číst jako místo odpočinku, botanickou sbírku i prostor pro setkání s uměním.
Barokní kulisa, která stále žije
Mariánská Týnice vznikla jako poutní místo cisterciáckého kláštera v Plasích. Areál byl budován podle projektu Jana Blažeje Santiniho a dnes v něm sídlí muzeum, galerie i Centrum baroka Plzeňského kraje. Od roku 2018 je celý areál národní kulturní památkou.
Právě zahrada ukazuje, že památka nemusí být pouze zakonzervovanou kulisou. Kamenné pítko přitahuje ptactvo, zeleň zmírňuje monumentalitu staveb a pravidelný zvuk obnovených barokních hodin a zvonu připomíná, že místo má svůj rytmus i mimo návštěvní dobu. Historická architektura tu není oddělena od přírody, ale doplňuje se s ní.
Prakticky před návštěvou
Arboretum se nachází v areálu muzea na adrese Mariánský Týnec 1, 331 41 Kralovice. Zahrada bývá přístupná zdarma a její návštěvu lze spojit s prohlídkou kostela, ambitů a muzejních expozic. Běžně se uzavírá půl hodiny před koncem návštěvní doby muzea.
Režim se může změnit při svatebních obřadech, kdy může být část areálu dočasně omezená a prohlídka arboreta se stává součástí placených návštěvnických okruhů. Aktuální návštěvní podmínky je proto vhodné před cestou ověřit. Lokalita se obvykle označuje jako Mariánská Týnice, zatímco oficiální adresní údaj používá podobu Mariánský Týnec; administrativně jde o část obce Kralovice v Plzeňském kraji.