Žebrák a Točník nejsou jen dva hrady stojící nedaleko od sebe. Tvoří mimořádně cenné středověké souhradí, v němž se během krátké procházky dá sledovat proměna královského sídla i obranného stavitelství. Nad obcí Točník se nejprve zvedá starší Žebrák, zatímco o něco výše na skalním hřebeni dominuje mladší Točník. Oba hrady dnes patří mezi národní kulturní památky.
Výlet lze rozšířit o historický vrch Velíz u Kublova. Ten leží mimo bezprostřední okolí hradů, ale právě díky delší trase nebo přejezdu nabízí jiný pohled na zdejší krajinu. Z jeho svahů a vyhlídkových míst se otevírají pohledy k Žebráku a Točníku, do Brd a za dobré viditelnosti také směrem ke Krušným horám.
Dva hrady, jeden královský příběh
Žebrák je jako sídlo šlechty a českých králů doložen od poloviny 13. století. Jeho význam vzrostl zejména za Václava IV., který po ničivém požáru v roce 1395 nechal hrad přestavět. Současně nechal na výše položeném hřebeni založit nový hrad Točník. Ten vznikal přibližně v letech 1398 až 1401, zhruba o sto metrů výše než Žebrák.
Rozdíl mezi oběma místy je patrný i při návštěvě. Žebrák působí jako starší hradní areál pevně spojený se skalním podložím, zatímco Točník představuje velkorysejší pozdně středověké sídlo. Hrady od sebe dělí přibližně půl kilometru až kilometr, takže je možné navštívit je během jednoho pěšího výletu.
Točník ukazuje vyspělé středověké stavitelství
Točník nebyl pouze náhradou za starší Žebrák. Jeho podoba svědčí o vysoké úrovni královské stavební kultury na konci 14. století. Při prohlídce zaujmou například pozůstatky palácových prostor, sgrafitová výzdoba purkrabského paláce nebo kamenná erbovní galerie spojená s titulaturou Václava IV.
Členitý terén a schodiště ale znamenají, že návštěva není pro každého stejně snadná. Královský palác je přístupný pouze po schodišti. V areálu je upravené WC pro vozíčkáře, celkovou dostupnost je však vhodné posoudit podle vlastních možností. Psi mohou na hrad na vodítku, s výjimkou kaple. V sezoně bývá k dispozici občerstvení, mimo ni alespoň základní nabídka u pokladny; další možnosti jsou v obci Točník.
Velíz připomíná starší vrstvy krajiny
Vrch Velíz dosahuje výšky 595 metrů a nad Kublovem vytváří výraznou dominantu. Na jeho území stojí kostel svatého Jana Křtitele a dochovaly se zde pozůstatky někdejšího probošství. Historie Kublova je s Velízem úzce propojená a podle obecních materiálů souvisí se zdejším benediktinským klášterem. Velíz je připomenut také v listině papeže Klimenta V. z roku 1310 společně s Kublovem.
Místo má rovněž výrazný archeologický význam. Naučná stezka upozorňuje na pravěké nálezy, keltské mince, pozůstatky hutnické činnosti i staroslovanské pohřebiště. Lokalita nazývaná Sídliště Velíz je od roku 1965 evidována jako kulturní památka.
S vrchem se pojí také řada tradic. Název Velíz bývá spojován se slovanským bohem Velesem a místní podání připomíná příběh knížete Jaromíra, který zde měl být roku 1003 zajat Vršovci. Tyto motivy je dobré vnímat jako historickou tradici či kronikářské podání, nikoli jako zcela jistě doložené skutečnosti.
Jak si výlet naplánovat
Nejjednodušší variantou je začít u Žebráku, pokračovat pěšky k Točníku a obě památky si prohlédnout v jednom dni. Parkoviště spravuje obec Točník; vjezd až k hradu je povolen osobám s tělesným postižením. Poté lze pokračovat směrem ke Kublovu a Velízu. Přesné propojení je třeba naplánovat podle aktuální mapy a značení, protože Velíz neleží přímo u hradů a delší okruhy v okolí mohou mít rozdílnou délku i náročnost.
Pro zdatnější turisty existují v širším okolí také delší lesní okruhy. Jeden z turistických itinerářů Národního památkového ústavu uvádí trasu po žluté značce dlouhou přibližně 24 kilometrů. Před cestou se vyplatí ověřit návštěvní dobu, dostupné prohlídkové okruhy a případná omezení, protože se mění podle sezony a konkrétního dne. Odměnou je výlet, který během jediného dne propojí královské hrady, archeologickou paměť místa i klidnou krajinu Křivoklátska.