Největší pozornost ve žlutickém kostele svatého Petra a Pavla poutá velký zvon z roku 1534. Nejde jen o působivý předmět zavěšený ve věži – nese také obrazovou kroniku města. Na jeho plášti jsou vyobrazeni patroni kostela, znak Žlutic v podobě hrábí a půlměsíc, který připomíná rod pánů z Vřesovic. Právě díky takovým detailům je zdejší kostel zajímavý nejen pro milovníky sakrální architektury, ale i pro každého, kdo chce číst dějiny města v dochovaných památkách.
Stavba, která rostla více než sto let
Kostel stojí na jižním okraji historického jádra Žlutic a od roku 1964 je kulturní památkou. Jeho výstavba začala po roce 1350, dokončení se však protáhlo až do pozdního 15. století. Hlavní loď připomíná letopočet 1447 v záklenku západního okna, zatímco boční lodi vznikaly ještě v poslední čtvrtině 15. století.
Architektonicky jde o trojlodní baziliku s presbytářem zakončeným třemi stranami. Lodě překrývají křížové žebrové klenby, presbytář má valenou klenbu s lunetami. Celek tak dobře ukazuje proměnu stavebních postupů na sklonku středověku. Západní věž vznikla až roku 1782 na místě starší dřevěné zvonice a později byla upravena v roce 1910. Starší věž nad sakristií prošla obnovou v letech 1661 až 1667.
Malby s tajemstvím datace
V jižní boční lodi se zachovala část středověké malířské výzdoby. Objevuje se v klenebním poli, na jižní stěně i částečně na stěně východní. Návštěvník může rozeznat například svatou Kateřinu, svatou Markétu nebo výjev Assumpty – Pannu Marii s Ježíšem a anděly. Pozornost zaslouží také polychromie žeber, která pomáhá vnímat původní barevnost prostoru.
Malby byly zaznamenány už při průzkumu v roce 1910, jejich úplné odhalení však přišlo až mnohem později. Jedno z klenebních polí bylo dočištěno v letech 1993 a 1994. Sondy navíc ukázaly, že další malby mohou být ukryty také v hlavní lodi.
O datování výzdoby je dobré mluvit opatrně. Do vrstvy malby byl vyškrábán nápis s letopočtem 1435, jeho vypovídací hodnota však není jistá. Styl maleb i podoba písma podle památkového posouzení spíše odpovídají době kolem roku 1500. Nejde tedy o jednoduchý příběh maleb „z roku 1435“, ale o stopu, která dodnes vyvolává otázky.
Od renesance k baroku
Interiér kostela není jednotným obrazem jediné historické epochy. Vedle pozdně středověké architektury zde najdeme renesanční figurální náhrobníky a kamennou křtitelnici z roku 1603. Součástí prostoru je také hrobka rodu Kokořovců, která připomíná význam šlechtických rodů pro zdejší region.
Výrazným prvkem je hlavní oltář z roku 1667. Jeho součástí je obraz Zvěstování Panny Marie, restaurovaný v roce 1923, a sochy svatého Petra a svatého Pavla v postranních křídlech. Chórové lavice z roku 1686 doplňuje malovaná výzdoba. Při prohlídce se tak vyplatí sledovat nejen celkový prostor, ale i jednotlivé vrstvy, které do něj přibyly v průběhu staletí.
Zvony jako kronika Žlutic
Velký zvon svatého Petra a Pavla ulil roku 1534 zvonař Matěj, uváděný také jako Mathias, z Nového Města Pražského. Pořízen byl na náklad Jana mladšího z Vřesovic. Původně visel v samostatné zvonici naproti faře, po dokončení kostelní věže v roce 1572 se však přesunul do ní.
V kostele se dochoval také zvon zasvěcený svatému Šimonovi z roku 1570. Je na něm vyobrazen Kristus a světec spolu s nápisem připomínajícím zvonaře Gregora Albrechta ze Slavkova. Regionální materiály uvádějí, že další největší zvony pocházejí rovněž ze 16. století a unikly rekvizicím během obou světových válek. Přesný soupis i údaje o jejich hmotnosti je však vhodné ověřit v odborné dokumentaci, protože se v dostupných podkladech rozcházejí.
Živá součást města
Kostel není pouze historickou památkou. Stále slouží bohoslužbám a během roku se v něm konají také koncerty a další kulturní setkání, například v rámci Žlutické pouti. Pravidelný režim prohlídek není trvale jednoznačně stanoven, proto je vhodné návštěvu interiéru předem ověřit u žlutické farnosti nebo města.
Procházku lze spojit s návštěvou Velkého náměstí, městského opevnění a městského muzea. Kostel svatého Petra a Pavla tak není izolovanou stavbou, ale důležitou součástí historického obrazu Žlutic – města, kde se na jednom místě potkávají gotické kořeny, renesanční paměť i živá současnost.